Jezte brouky, nejsou zdraví

 

 

Podle maďarského ministra zemědělství Istvána Nagy, Maďaři sice nechtějí jíst hmyz, ale tradiční maďarské stravovací návyky jsou na základě posledního relevantního rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie stále ohroženy.

Maďarské ministerstvo zemědělství proto nyní mění nařízení o označování potravin: produkty obsahující hmyzí protein budou v regálech jasně rozlišeny a umístěny odděleně.

Maďarsko jako jediná země je proti přidávání hmyzu do mouky a jiných potravin. Podle něj by mohly být poškozeny tradiční maďarské stravovací návyky. Brusel totiž nedávno vydal povolení k prodeji stále většího počtu druhů hmyzu. István Nagy připomněl, že Maďarsko jako jediný členský stát EU nepodpoří rozhodnutí EU, protože v EU nebude nedostatek potravin ani bílkovin.

Hmyzí produkty a potraviny s hmyzem budou muset mít samostatné označení a samostatné police. Maďarské ministerstvo zemědělství tedy nyní mění nařízení o označování potravin, aby spotřebitelům poskytovalo věrohodné a přesné informace.

Maďaři nechtějí jíst hmyz. Podle Istvána Nagye to ukázaly průzkumy „Národní agentury pro bezpečnost potravin“. Pro potraviny obsahující hmyz je pouze necelých 5 % spotřebitelů, více než 70 % je však důrazně odmítá. Nágy uvedl, že Maďarsko má díky píli a vytrvalosti maďarských farmářů mnoho kvalitních surovin a také čerstvé, zdravé a kvalitní potraviny. "Je důležité, abychom zachovali naše gastronomické tradice a nedovolili jim měnit naše stravovací návyky," uvedl ministr.

 

https://mandiner.hu/cikk/20230201_belfold_elelmiszer_rovar_feherje_jeloles_agrarminiszterium_nagy_istvan

https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32023R0005&from=EN

 

 

 

 

 

Ty ses vybarvil…

 

 

Jistě znáte film Až přijde kocour. Macek se podíval a už se lidi zbarvovali. Jaký by byl svět, kdybychom s různými pocity prostě sami měnili barvy. Kdo by měl strach zmodral by. Kdo by lhal byl by šedý a zamilovaní samozřejmě růžoví. Byl by svět jednodušší? Spíš ne. Když má někdo strach je to a něm poznat i bez zbarvení. Lháři by se naučili nějak tu šedou potlačit a zamilovaní? Prošli by kolem sebe a hned by jim svět zkrásněl, věděli by na čem jsou. Ovšem pozor, co kdyby zrůžověl jen jeden a ten druhý ne. Také jsou situace, kdy by nebylo ani pro jednoho vhodné zrůžovět.

Zavrhuji myšlenku barevných emocí, i když by se to týkalo těch kladných jako láska. Vedlo by to spíš ke smutku, depresím a možná až k nenávisti. Bez barev si také málokdo troufne přímo toho druhého zeptat – chceš mě? Možnost odmítnutí nás tak nějak děsí, ten pocit zahanbení, trapnosti a obnažení svých emocí, že raději se trápíme nepřiznanými tajnými láskami a pokud se nestane zázrak zamilovaných, nikdy se o tom ten druhý nedozví …a třebas i ta druhá osoba se trápí tajnou láskou zase k té první, ale ani jeden si netroufne, ač signály obou jsou jasné… Tragické a smutné i to je život. Jenže dokud něco nevyřkneme a nedozvíme se, jak na tom jsme, máme pořád ještě jedno jediné - a tím je naděje. A ještě jeden fakt v tomto případě hraje roli o lásku se neškemrá ani neprosí, buďto je nebo není…