18.9.2018 jsem tento článek dala na jiný svůj blog https://splitkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=679592 ale tam nemohu mít obrázky, tak si to dám ještě sem ☺
„Ne!“
„Řekla jste ne, sirotkům
ze Sýrie?“
Dámy třeští oči a
omdlévají. Pánové hrozí tablety a někteří i kabelčičkama.
Ano, dělám si
z tohoto tématu legraci, protože to jinak nejde. Lidé potící dobro tyto sirotky
mají jako zástupné téma za jiná a důležitější. Možná i za Dalajlámu, který
pronesl slova o Evropě patřící Evropanům a i o tom, že migranti by měli jít
dávat do pořádku své země. Je to tak, řekl to a vlastně to říká už delší dobu. https://www.washingtontimes.com/news/2018/sep/13/dalai-lama-refugees-europe-belongs-europeans/
Ano, Dalajláma má pravdu
- Evropa Evropanům, Afrika Afričanům,
v Americe už původní obyvatelstvo moc není, ale to se už nezmění čili
Amerika i novým Američanům. Rovněž každý stát je jen jeho obyvatel a nikdo nemá
právo někomu brát jeho vlast. Nikdo nemá právo rozdat svoji vlast cizím
obyvatelům a zničit ji pro budoucí generace.
Vraťme se k sirotám.
Proč sem nechci přijmout 50 syrských sirotků? Pojďme si to podrobně probrat.
Téma zviditelnila
europoslankyně Michaela Šojdrová - členka strany KDU-ČSL jejíž heslo zní:
trošku pomoct, hodně škodit, to se může vždycky hodit. Proč a pro koho? Ti
sirotci se tady zčista jasna zjevili jako Deus ex machina, nikdo o nich nic
neví, jen že oni tvrdí, že jsou děti, a že jsou sirotci. Podivné a to
v mnoha ohledech.
Mluvčí lidoveckého
europoslance Zdechovského k tomu říká v soukromé diskuzi - viz
obrázek:
Zde https://cs.wikipedia.org/wiki/Sal%C3%A1t_(isl%C3%A1m)
čteme - Hranice dospělosti je obvykle kladena k věku 14 let. Pokud tedy těm
lidem je čtrnáct let a více jsou v muslimském světě již dospělí a nelze o
nich hovořit jako o dětech.
Nejsou to křesťanští
sirotci a my víme, že muslimské rodiny nejsou jen máma a táta a popřípadě
babičky, dědečci, ale mnohem širší příbuzenstvo. Navíc dítě je pro ně další
velebitel Alláha, o kterého nesmí přijít – čili vždy děti začlení do širší
rodiny – vždyť je to i pracovní síla. O jediné sirotky není u muslimů zájem – o
ty co to sami o sobě tvrdí ač ví, že lžou a rodiny mají, ale jejich poslání islámských
bojovníků jim lež povoluje. Mohou to být také sirotci po džihádistech – těchto
divokých Daesh dětí se díky jejich náboženskému fanatismu každý bojí a nechce
je.
Takže pokud to nejsou opravdu
osiřelá miminka a batolata, je velké nebezpečí, že se může jednat o dětské
vojáky - Cubs of the Caliphate. Děti jako horliví vojáci jsou náboženskými psychopaty
a všemi, co chtějí moc, k těmto cílům často využívány – malí zabijáci
nemají svědomí, soucit, strach a znají jen vojenský dril a všechno zabíjení a
krutosti vlastně berou jako hru – je to pro ně norma, byli k tomu cvičeni -
Cubs of the Caliphate už od 4 let a neznají nic jiného. Kdo viděl film Vražedná
pole o Kambodži, ví, o čem mluvím.
Dnes už je jasné, že
sirotci paní Šojdrové nejsou malé děti, ale převážně hoši ve věku 14 -18 let https://twitter.com/fiajit/status/1041657689863073794
a v článku https://hlidacipes.org/cesko-muze-prijmout-50-uprchliku-syrskych-deti-sirotku-z-taboru-v-recku-ci-libanonu/
se píše:
Problém s tím, jak by česká veřejnost vnímala zejména přijetí
chlapců ve věku jen mírně pod hranicí 18 let, cítí i Šojdrová. V řeckých
táborech, které letos v dubnu navštívila, podle jejích slov mezi dětmi bez
doprovodu dospělých převládají právě chlapci ve věku 12 – 17 let.
Čili to úplně vypadá, že
se jedná o ony dětské vojáky, což je velmi alarmující.
Ti mladí kluci jsou
v Řecku, už neutíkají před válkou, začíná obnova země a skuteční utečenci
se vrací domů – budovat svoji vlast, kam patří, a která patří jen jim. Hoši by
byli při obnově třeba. Proč se nechtějí vrátit, jako se vrací ženy a děti? Někde
se už snaží obnovit normální fungování společnosti, což je samozřejmě třeba
Turecku snícímu o Osmanské říši, trnem v oku a nejen Turecku.
vraceli se už dříve https://www.iom.int/news/nearly-715000-syrian-displaced-returned-home-between-january-and-october-2017
Další otázkou je, jestli
jim není víc jak 18 let. Ve Švédsku testovali 8000 mužů, kteří se vydávali za
děti a žádali azyl a zjistili, že 6600 jich bylo už osmnáctiletých a i mnohem starších.
Toto jsou důvody, proč
v žádném případě sem nevozit tyto „sirotky“, jelikož mohou představovat
velké bezpečnostní riziko, ale peníze věnovat syrským dětským domovům a školám
na jejich chod a obnovu a může se zaslat hmotná pomoc i dětem, které se vrací
s rodiči domů.
O víkendu 16.9. proběhly v Sýrii místní volby a lidi tam
jasně vzkazují – obnovujeme svoji zemi a nechte nás konečně žít. https://twitter.com/syria_true/status/1041239971661799425
Takže veškerá pomoc musí
směřovat do Sýrie, a kdo zůstává v Evropě a nechce se podílet na pomoci
své vlasti, je velmi podezřelý a může to skutečně být ještě neaktivovaný voják
bojující pro Alláha.
Vyvstávají otázky. Proč
politička zvolila právě tuto údajnou skupinu muslimských mladíků? Proč neprojevuje
takovou aktivitu ve prospěch jiných dětí – proč nenavrhuje přijmout jemenské
sirotky nebo třeba o ty z Malawi?
Proč se všichni politici
potící dobro a patřičná skupina dobro lidí předhání v plamenných řečech,
jak je nutné vzít všechny tyto syrské „sirotky“ sem a přímo tady je zabezpečit?
Proč pachatelé dobra
uráží každého, kdo si klade otázky a vidí v té skupině mladíků velké
bezpečností riziko?
Proč nikomu z nich
před lety nevadilo toto – ten velký počet mrtvých dětí v Iráku a řeči oné
paní Albright – že to stálo za to. Television
interview, “60 Minutes”, May 12, 1996: Lesley Stahl, speaking of US sanctions
against Iraq: “We have heard that a half million children have died. I mean,
that’s more children than died in Hiroshima. And – and you know, is the price
worth it?”
Madeleine Albright: “I think this is a
very hard choice, but the price – we think the price is worth it.”https://williamblum.org/essays/read/madeleine-albright-ethically-challenged
Nejedná se nakonec o
fakt, že ty siroty mají odvést pozornosti od nějakých politických levot šitých
na naše občany ze strany Evropské unie?
Ještě k tématu
adopce sirotků – nic není jednoduché a chtít si adoptovat dítě z jiného
státu i celebrity stojí mnoho peněz za právníky a není to hned, ale může to
každý, kdo chce, zkusit a ne plamenně psát na sociální sítě o bezcitných
Češích.
ó jak jsme dobří
