Jak je důležité míti Pilipa

Nečekán nezván zjevil se v dubnu 2018 na Twitteru podivný pán charakterový a morální velikán. Co aktivovalo tuto politickou mrtvolu? Byly to jeho dluhy nebo byl uveden v činnosti na Madura? Zřejmě obojí.

Pan Ivan Pilip stejně jako další figurky sametu Ruml, Pánek, Pajerová s celou familíí a desítky dalších, patří ke Kostějům nesmrtelným naší politické scény – té, kde se dějí podivné věci, ještě podivnější než ve zbývající části politického cirku, a kde se sosá z neziskovek – z těch takových správných lidskoprávních a humanitárních, kde účty vedou za oceán ...

Tito lidé mizí z očí veřejnosti do zaopatřovacích pozic a vždy se zase někde vynoří, znovu a znovu. Objevení se Pilipa je načasované akorát na volby ve Venezuele v květnu 2018. Vyhrává Maduro a spící Pilip se začíná probírat.

Možná, že někdo už ani nevíte kdo to je, takže krátké připomenutí.

Mladý a nadějný křesťan Ivan vstupuje do Křesťanskodemokratické strany (KDS) a stává se brzy její jedničkou. To už je náměstkem ministra školství u Petra Piťhy, který si ho přivedl. Později se KDS sloučila s ODS a Pilip se stal ministrem školství a v roce 1997 ministrem financí. Tento rok společně s Rumlem v ODS začali pomýšlet na Klausovo křeslo, a nejen ve straně. Když Klaus odjel do Sarajeva rozpoutali stranický puč. Klausova vláda padla, ale Pilip dále zůstává ministrem financí v Tošovského úřednické vládě. Post předsedy ODS ovšem nedostal, Klaus opět vyhrává a Pilip s Rumlem a dalšími rebelanty – intrikáři běží založit Unii svobody. Za US se v roce 1998 stává poslancem. Každé poslancování má svůj konec, tak i jeho. 

Za vlády Josefa Tošovského, kterého si vydupal Havel, zůstal Pilip celkem nečekaně ministrem financí, ale jelikož patřil ke skupině, co chtěla zmařit hlavně Klausovu politiku, je to logické. A proč se dva pravicoví politici prali – možná je odpověď toto: V roce 1991 založil Soros v Praze Středoevropskou univerzitu. Pro neshody s českými politiky a V. Klausem byla roku 1996 přesídlena do Budapešti.

Po revoluci v roce 1989 jsem ho(Sorose) uváděl k prezidentovi Václavu Havlovi a premiérovi Mariánu Čalfovi, za což mi byl vděčný. Chtěl v Praze založit Středoevropskou univerzitu, ale překazil to Václav Klaus. https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/rozhovor-frantisek-janouch-nadace-charty-77-havel-soros.A180406_205555_domaci_pmk

Tošovského vláda se zapsala do dějin - má na svém kontě umožnění „krádeže za bílého dne“ Mostecké uhelné a potom i Ostravských dolů a může se pyšnit i problematickým prodejem Investiční a poštovní banky japonské Nomuře. Samozřejmě vše bylo posvěceno parlamentem, který si doslova vytřel s Fondem národního majetku pozadí. FNM hájil zájmy státu v případě MUS i OKD a podával několik trestních oznámení.

V dubnu 1998 ČTK vydalo prohlášení společnosti Appian Group: „Česká vláda ohrožuje zájmy zahraničních investorů tím, že se razantně nepostavila proti obviněním vzneseným proti americké společnosti Appian Group, která spolu se švýcarskou Synergo Suisse minulý týden ovládla Mosteckou uhelnou společnost. Nákup akcií v akciové společnosti MUS je součástí investiční strategie v Evropě,“ uvedla firma. „Jedná se o dlouhodobou investici, s cílem zachovat a rozvinout činnost této společnosti, poskytnout pracovní příležitosti a dosáhnout posílení její pozice jak na českém, tak na zahraničním trhu.“ http://www.mapovani.cz/mostecka-uhelna-spolecnost/roky-2005-2012/96

Jak vše dopadlo dnes už známe.

V červnu 2004 byl Pilip zvolen jedním z osmi vice-prezidentů Evropské investiční banky. Zač toto místo, kde si vyhojil svůj nemocný bankovní účet asi dostal? Nebylo to za to uhlí? Nebylo to za Kubu?

V roce 2001 Pilip s Bubeníkem jeli ukázat Fidelovi, zač je v Pardubicích perník. Cestu jim hradila americká organizace Freedom House, a tak pokládali asi za slušné, než vtrhnou na Fidéla a lidská práva, tak se u nich nejdříve zastavit. Jestli viděli i Sorose, kdo ví… Ovšem v těchto letech byl Soros ten, co Freedom House štědře podporoval.

Ty dva rytíře za svá peněžní konta a v žoldu cizí země, na Kubě zatkli a ihned se rozběhla mašinérie, na jejich návrat. Havel, poslanci vedení Zaorálkem, předseda Evropské komise Romano Prodi, Human Rights Watch… https://www.hrw.org/news/2010/09/07/george-soros-give-100-million-human-rights-watch

Velmi podivné, když si uvědomíte, kolik českých občanů bylo ve světě ve skutečném vězení a pes po nich neštěkl a neštěkne.

Tito lidé nepracuji pro neocony a USA Deep State z nějakých mystických pohnutek, ale prostě pro prachy a jsou investicí těch oněch určitých kruhů, tak ti si investici hlídají.

Potom byl Pilip obchodníkem s realitami. Pořídil si zámeček a nasekal 140 miliónů dluhů. Ty se mu nějak nechtělo splácet. Dokonce chtěl splácet svým zámečkem, co již dávno prodal.

V médiích zaznělo ze strany Ing. Pilipa několik nepravdivých tvrzení. K těmto uvádíme, že v dané věci mezi naší finanční institucí a Ivanem Pilipem a Lucií Pilipovou žádná dohoda o plnění jejich závazků vůči nám uzavřena nikdy nebyla. Smyšlené je tak nařčení pana Pilipa, že MPU se svým jednáním, kdy řádně vymáhá své pohledávky za svými dlužníky, odklonilo od sjednaných dohod. Naopak, v minulých měsících byla paní Ing. Pilipová opakovaně upozorňována na kritičnost situace.
K tvrzení Ing. Pilipa, že insolvenčním návrhem je sledován prodej zámku Trnová pod cenou, uvádíme, že se předmětná nemovitost již několik let nenachází ve vlastnictví pana Ing. Pilipa a Ing. Pilipové, a nebude tak vůbec předmětem insolvenčních řízení vedených na výše uvedené osoby. https://www.investujeme.cz/tiskove-zpravy/vyjadreni-ke-zkreslenym-nepravdivym-informacim-ing-ivana-pilipa/

Vše zapomenuto - Pilip je opět aktivován na politický život, jistě mu bude i teď vyléčeno bankovní konto a ani po Rumlovi nemusí smutnit, spolupracují spolu. A Pilip je opět vyslán na misi – tentokrát je to Venezuela. je členem vedení institutu CASLA, který se zaměřuje na “podporu demokratických změn v zemích Latinské Ameriky.” http://www.demas.cz/clenove-demas/casla-institute-prague/

Tento morální a charakterový velikán má za úkol nejenom osvobodit utlačovanou a zbídačenou ropu, ale i bojovat ze Euro a celou svatou Evropskou Unii a samozřejmě nesmí zapomenout dštít plameny na Klause a Zemana - za to možná ani není placený, to je jeho osobní věc.

Info:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Pilip

Kuba

http://www.bbc.co.uk/czech/lupacr/29.shtml

https://cs.wikipedia.org/wiki/Freedom_House

https://bbj.hu/politics/govt-rejects-freedom-house-report-as-work-of-soros_131100

https://www.heritage.org/global-politics/commentary/freedom-house-turns-partisan

http://abouthungary.hu/news-in-brief/soros-funded-freedom-house-takes-politically-motivated-and-biased-swipe-at-hungary/

 KDS https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99es%C5%A5anskodemokratick%C3%A1_strana

Červen 2017 – proklamuje, jak se do politiky nechystá https://www.socialninauka.cz/rozhovor/vasnivy-euroskepticky-postoj-vnimam-jako-selhani-ivan-pilip.html

Venezuela volby – Maduro https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/venezuela-volby-maduro.A180521_060944_zahranicni_bur

Pilip a jeho smlouvy

https://www.hlidacstatu.cz/Osoba/ivan-pilip

https://www.hlidacstatu.cz/Hledat?q=osobaId:ivan-pilip

Jeho nakladatelství s těmi správnými tituly https://www.cbdb.cz/nakladatelstvi-1116-bourdon?order=&from=0

Taková náhoda, že žena začala podnikat, když muž je v politice – ano, informace jsou důležité a ty on měl https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/pilip-je-bohaty-a-neskryva-to.A020410_220127_domaci_pol

 

Zajímavosti

V předvečer další americké války za osvobození utlačované a zbídačované ropy odhaluje Abby Martin nejpoužívanější mýty o Venezuele.

https://www.globalresearch.ca/video-an-ocean-of-lies-on-venezuela/5669354

Dobový tisk k době kolem Sarajeva http://www.pritomnost.cz/archiv/cz/1997/1997_7.pdf

Nenechat neznámé mladíky přijíti sem

18.9.2018 jsem tento článek dala na jiný svůj blog https://splitkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=679592 ale tam nemohu mít obrázky, tak si to dám ještě sem ☺

„Ne!“

„Řekla jste ne, sirotkům ze Sýrie?“

Dámy třeští oči a omdlévají. Pánové hrozí tablety a někteří i kabelčičkama.

Ano, dělám si z tohoto tématu legraci, protože to jinak nejde. Lidé potící dobro tyto sirotky mají jako zástupné téma za jiná a důležitější. Možná i za Dalajlámu, který pronesl slova o Evropě patřící Evropanům a i o tom, že migranti by měli jít dávat do pořádku své země. Je to tak, řekl to a vlastně to říká už delší dobu. https://www.washingtontimes.com/news/2018/sep/13/dalai-lama-refugees-europe-belongs-europeans/

https://www.independent.co.uk/news/people/dalai-lama-says-too-many-refugees-in-europe-a7058911.html

Ano, Dalajláma má pravdu -  Evropa Evropanům, Afrika Afričanům, v Americe už původní obyvatelstvo moc není, ale to se už nezmění čili Amerika i novým Američanům. Rovněž každý stát je jen jeho obyvatel a nikdo nemá právo někomu brát jeho vlast. Nikdo nemá právo rozdat svoji vlast cizím obyvatelům a zničit ji pro budoucí generace.

Vraťme se k sirotám. Proč sem nechci přijmout 50 syrských sirotků? Pojďme si to podrobně probrat.

Téma zviditelnila europoslankyně Michaela Šojdrová - členka strany KDU-ČSL jejíž heslo zní: trošku pomoct, hodně škodit, to se může vždycky hodit. Proč a pro koho? Ti sirotci se tady zčista jasna zjevili jako Deus ex machina, nikdo o nich nic neví, jen že oni tvrdí, že jsou děti, a že jsou sirotci. Podivné a to v mnoha ohledech.

Mluvčí lidoveckého europoslance Zdechovského k tomu říká v soukromé diskuzi - viz obrázek:

https://scontent.fprg3-1.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/41942289_1054607401368290_3393176085423194112_n.jpg?_nc_cat=0&oh=f4006d70065a2971557777ae08587b97&oe=5C17FBA1

Zde https://cs.wikipedia.org/wiki/Sal%C3%A1t_(isl%C3%A1m) čteme - Hranice dospělosti je obvykle kladena k věku 14 let. Pokud tedy těm lidem je čtrnáct let a více jsou v muslimském světě již dospělí a nelze o nich hovořit jako o dětech.

Nejsou to křesťanští sirotci a my víme, že muslimské rodiny nejsou jen máma a táta a popřípadě babičky, dědečci, ale mnohem širší příbuzenstvo. Navíc dítě je pro ně další velebitel Alláha, o kterého nesmí přijít – čili vždy děti začlení do širší rodiny – vždyť je to i pracovní síla. O jediné sirotky není u muslimů zájem – o ty co to sami o sobě tvrdí ač ví, že lžou a rodiny mají, ale jejich poslání islámských bojovníků jim lež povoluje. Mohou to být také sirotci po džihádistech – těchto divokých Daesh dětí se díky jejich náboženskému fanatismu každý bojí a nechce je.

Takže pokud to nejsou opravdu osiřelá miminka a batolata, je velké nebezpečí, že se může jednat o dětské vojáky - Cubs of the Caliphate. Děti jako horliví vojáci jsou náboženskými psychopaty a všemi, co chtějí moc, k těmto cílům často využívány – malí zabijáci nemají svědomí, soucit, strach a znají jen vojenský dril a všechno zabíjení a krutosti vlastně berou jako hru – je to pro ně norma, byli k tomu cvičeni - Cubs of the Caliphate už od 4 let a neznají nic jiného. Kdo viděl film Vražedná pole o Kambodži, ví, o čem mluvím.

https://www.scmp.com/news/world/middle-east/article/2143473/forced-deliver-cubs-caliphate-islamic-state-midwife-shared

https://antimili-youth.net/articles/2015/03/trains-hundreds-child-soldiers-syria

Dnes už je jasné, že sirotci paní Šojdrové nejsou malé děti, ale převážně hoši ve věku 14 -18 let https://twitter.com/fiajit/status/1041657689863073794 a v článku https://hlidacipes.org/cesko-muze-prijmout-50-uprchliku-syrskych-deti-sirotku-z-taboru-v-recku-ci-libanonu/ se píše:

Problém s tím, jak by česká veřejnost vnímala zejména přijetí chlapců ve věku jen mírně pod hranicí 18 let, cítí i Šojdrová. V řeckých táborech, které letos v dubnu navštívila, podle jejích slov mezi dětmi bez doprovodu dospělých převládají právě chlapci ve věku 12 – 17 let.

Čili to úplně vypadá, že se jedná o ony dětské vojáky, což je velmi alarmující.

Ti mladí kluci jsou v Řecku, už neutíkají před válkou, začíná obnova země a skuteční utečenci se vrací domů – budovat svoji vlast, kam patří, a která patří jen jim. Hoši by byli při obnově třeba. Proč se nechtějí vrátit, jako se vrací ženy a děti? Někde se už snaží obnovit normální fungování společnosti, což je samozřejmě třeba Turecku snícímu o Osmanské říši, trnem v oku a nejen Turecku.

https://twitter.com/smmsyria/status/1041605813318701056

https://www.irishtimes.com/news/world/middle-east/return-of-syrian-refugees-accelerates-to-steady-flow-1.3601227

https://www.aljazeera.com/news/2018/08/lebanese-fm-reason-syria-refugees-stay-lebanon-180820111201055.html

vraceli se už dříve https://www.iom.int/news/nearly-715000-syrian-displaced-returned-home-between-january-and-october-2017

Další otázkou je, jestli jim není víc jak 18 let. Ve Švédsku testovali 8000 mužů, kteří se vydávali za děti a žádali azyl a zjistili, že 6600 jich bylo už osmnáctiletých a i mnohem starších.

https://www.bbc.com/news/world-europe-42234585

Toto jsou důvody, proč v žádném případě sem nevozit tyto „sirotky“, jelikož mohou představovat velké bezpečnostní riziko, ale peníze věnovat syrským dětským domovům a školám na jejich chod a obnovu a může se zaslat hmotná pomoc i dětem, které se vrací s rodiči domů.

O víkendu 16.9.  proběhly v Sýrii místní volby a lidi tam jasně vzkazují – obnovujeme svoji zemi a nechte nás konečně žít. https://twitter.com/syria_true/status/1041239971661799425

Takže veškerá pomoc musí směřovat do Sýrie, a kdo zůstává v Evropě a nechce se podílet na pomoci své vlasti, je velmi podezřelý a může to skutečně být ještě neaktivovaný voják bojující pro Alláha.

Vyvstávají otázky. Proč politička zvolila právě tuto údajnou skupinu muslimských mladíků? Proč neprojevuje takovou aktivitu ve prospěch jiných dětí – proč nenavrhuje přijmout jemenské sirotky nebo třeba o ty z Malawi? 

Proč se všichni politici potící dobro a patřičná skupina dobro lidí předhání v plamenných řečech, jak je nutné vzít všechny tyto syrské „sirotky“ sem a přímo tady je zabezpečit?

Proč pachatelé dobra uráží každého, kdo si klade otázky a vidí v té skupině mladíků velké bezpečností riziko?

Proč nikomu z nich před lety nevadilo toto – ten velký počet mrtvých dětí v Iráku a řeči oné paní Albright – že to stálo za to. Television interview, “60 Minutes”, May 12, 1996: Lesley Stahl, speaking of US sanctions against Iraq: “We have heard that a half million children have died. I mean, that’s more children than died in Hiroshima. And – and you know, is the price worth it?”

Madeleine Albright: “I think this is a very hard choice, but the price – we think the price is worth it.”https://williamblum.org/essays/read/madeleine-albright-ethically-challenged

 

Nejedná se nakonec o fakt, že ty siroty mají odvést pozornosti od nějakých politických levot šitých na naše občany ze strany Evropské unie?

Ještě k tématu adopce sirotků – nic není jednoduché a chtít si adoptovat dítě z jiného státu i celebrity stojí mnoho peněz za právníky a není to hned, ale může to každý, kdo chce, zkusit a ne plamenně psát na sociální sítě o bezcitných Češích.

https://revue.idnes.cz/madonna-deti-adopce-malawi-soud-souhlas-fcf-/lidicky.aspx?c=A170208_091725_lidicky_zar

https://www.novinky.cz/koktejl/101776-madonna-ceka-adoptovaneho-syna-zatim-marne.html

ó jak jsme dobří

Lidštiny - udávají tedy jsou

Novou módou na sociálních sítích je veřejné chlubení se udáváním. Pyšní se tím mladé slečny i staré slečny, dámy, mladí muži a staří pánové, známá jména i neznámá. Všichni tito udavači jásají nad tím, jak odstřelili podle nich rasistický profil nebo aspoň obrázek a povahově stejní jim za to blahořečí a jásají s nimi.

Upozornit na vraždu nebo mučení nějaké bytosti je dané zákonem, a kdo tak neučiní, rovněž se dopouští trestného činu, ale udávat někoho jen za jeho názory? To už tady v historii nejednou bylo. Vždy se najde skupina lidí, co si myslí, že jejich názory jsou ty nej a musí je mít úplně každý a pokud nemá, stavějí hranice, šibenice a gilotiny.

Mít své přesvědčení a názory a moci je prezentovat je přeci zakotveno v naší ústavě a právo na ně má každý. Samozřejmě není povinností souhlasit se vším, co kdo napíše, každý má právo vše vyvracet a udávat na pravou míru, ale nahlašovat jejich nositele, či dokonce je i za veřejně napsané následně trestně stíhat, to je už hodně za hranou demokracie a hodně za hranou korektnosti, na kterou si naše doba hraje. Takovéto jednání odpovídá diktatuře a sociální sítě se svými programy na vyhledávání „závadných“ slov a pavučinou udavačů a provokatérů, se tak jeví jako past na neposlušné lidi, jejichž zločinem je, že nesouhlasí například s politikou vytyčenou jedinou EU a nevelebí krvavý Islám či multikulti životní styl.

Ano, některé názory mohou být už hodně na pomezí slušnosti a mohou i zavánět vyhrožováním – ale nikoho nejde odsoudit před spácháním zločinu jen za napsané, vyřčené či dokonce za hodně černý humor, který se ovšem dobírá jádra problému. Není možné pokoušet se takto chránit lidi před - v mnoha případech oprávněnou kritikou, třebas drsně vyjádřenou a navíc chránit jen určitou vybranou skupinu lidí, určité národnosti, náboženství a jiné ne – čili klasický dvojí metr. Adorace určité skupiny a vytvoření její nedotknutelnosti, pozitivní diskriminace, ukládání povinných kvót, genderová vyváženost – to vše zákonitě ve společnosti pomalu vyvolá pocity zklamání až apatii i strach a antipatie. Je to selhání právního státu i politiků, celé občanské společnosti. Pokud se nespravedlnost pro většinu a nadržování menšině či jedné skupině lidí a oceňované i dokonce vyžadované udávání, stane základem práva či korektního chování může to časem vyústit k vytvoření „institutu“ dobře známého na Sicílii - zvaného vendeta nebo převládne nihilizmus a k němu se pojící pocity marnosti, prázdnoty. Bohužel mohou následovat i bojové scény z postapo sci-fi filmů přímo v realitě.

V knize Raye Bradburyho 451° Fahrenheita lidi udávají spoluobčany, co vlastní tištěné knihy. To je totiž trestný čin. Mocní chtějí vytvořit společnost plytkých hlupců bez vlastního myšlení, kteří jen pracují a po práci se věnují pouze ohlupující a stupidní zábavě. Knihy jsou tedy nepřítel číslo jedna a je i čtoucí lidi je třeba zlikvidovat, protože ti lidé by mohli i samostatně myslet. K aktu anonymního udání slouží krásné červené schránky s majáčkem, kam vzorní hlupáci vhazují své ortely pro druhé.

Velké udávání a veřejně se chlubící úspěšní udavači svědčí o poněkud nechutné pokrytecké společnosti a o pomalé ztrátě svobody slova a nakonec i své individuální svobody. Je to cesta do pekel totality.

Není to nic nového ani to není jen náš národní sport asi první největší známá vlna bonzáctví byla ve starověkém Římu za éry císařství. Udavači měli speciální název – Delatores a tito občané a i otroci hlásili hlavně činy, které se stíhaly ztrátou majetku nebo pokutou. Možná tušíte, proč toto zaměření – ano z konfiskovaného majetku získali své stříbrné. Pokud byl udavačem otrok, dostal jako prémii propuštění na svobodu a stal se tak řádným občanem práskačem. Delatores měli staletí žně, ale vše jednou končí i období hojnosti. V roce 98 se stal římským císařem Marcus Ulpius Traianus, člověk podle všeho dost zásadový a sebejistý, který už za svého života dostal jméno Optimus – čili nejlepší. Nepotřeboval hájit svoji pozici a sebe zákonem trestajícím jeho urážku a nepřál si tedy, aby byly vedeny soudní procesy s lidmi obžalovanými pro urážku majestátu. Tím odpadl jeden druh udavačství, a pak také přímo zakázal úředníkům reagovat na anonymní udání neb by to podle něj „bylo nedůstojné našeho století“. Kdyby chudák tušil, že si to ještě v našem století řada lidí nemyslí, byl by asi dost roztrpčený.

Chtělo by to nějakého sebevědomého poctivého Optimuse, který by udavače vykázal tam, kam patří – na hnůj a to rovnou i se špatnými zákony. Chtělo by to společnost, co by nevyužívala těchto služeb a nepotřebovala je, protože by byla demokratická v tom nejlepším slova smyslu.

Šalba a klam sociálních sítí

Je vedro. Jet tramvají je jak za trest. Přilepuji se skrz šaty ke dřevěnému sedátku té nové a krásné tramvaje. Zastávka. Nastoupil jen jeden muž středního věku. Rozhlédl se a při pohledu na mě ztuhl a jen zírá a zírá.
Znervózněla jsem. Co mám divně? Ne, nekouká mi nic, čím bych ho tak šokovala. Muž se vydal ke mně. Zeširoka se usmívá a připomíná jednoho lupiče z Mrazíka. Ne, určitě ho neznám.
Potím se a koukám, kudy zmizím.
„Ahoj, Jito,“ zahlaholí dotyčný.
On mě zná! Dívám se asi jako idiot.
„No to jsem já!“ bodře vyřvává dál. „Ivan!“ Nechápavě se na něj dívám. „No, přeci z Géčka, Malej čůráček!“
Cestující se začínají dívat. Hned jsou poznat cizinci – nereagují.
A najednou mi to v mozku sepne: „Jé to jsi ty, no jo, Malej čůráček,“ zařvu radostně. Teď už se na nás dívá celý vůz.

Proč si lidi dávají na sociálních sítích tak blbý nicky čili přezdívky! Nebylo by lepší, aby tam každý musel být pod svým pravým jménem? Na toto vám odpovím v závěru zamyšlení.
 
S příchodem snadné komunikace na Internetu přišly i nové šalby a klamy. Každému je jistě hned vybaví vtip, kdy obrovský ošklivý chlap se vydává za krásnou štíhlou blondýnku. Jsou poměrně dobře známé kauzy, kdy mladé krasavice z důvěřivců vylákaly statisíce, u soudu se ukázalo, že to jsou staré a ošklivé ženštiny. To už jsou takové Netové stálice a dějí se tak nějak pořád. Muži jsou zde jako ženy, ženy jako muži a někdo má dva i více profilů a dokonce se jejich prostřednictvím baví sám se sebou, diskutuje, chválí se – to jsou prostě sociální sítě. Na nich může každý být tím, kým chce a kolikrát chce – můžete tam být zároveň mužem i ženou i si dát jméno jaké chce a to sebe šílenější. Pokud inkognito profil není vytvořen za účelem nějakého podvodu nebo škození je vše zde vyjmenované každého soukromá věc.
Ovšem lidi skrývající se za různé přezdívky, aby mohli anonymně urážet druhé, se nesmí divit, že pokud nejsou opravdu dobří, jsou dohledatelní. Jednou se jakýsi nerudný vulgární člověk Pepík Hypík, strašně divil a byl velmi roztrpčen, že jsem ho ve vteřině oslovila pravým jménem Josef Kačírek – měl přezdívku neboli nick na svých webovkách. Žádná detektivka se nekonala.
Zcela jiná byla kauza, která se odehrála před časem na Facebooku. Mladá žena tvrdila, že byla svědkem smrtelné nehody malého chlapce a nařkla nepřímo z jeho zabití zaměstnance zábavního parku – to už detektivka byla. Policie ji našla a samozřejmě po ní jako očité svědkyni chtěla výpověď – v případě tragické nehody nic zvláštního – svědek je dar pro vyšetřovatele. Jenže zjistilo se, že dotyčná tam vůbec ani nebyla Její zdůvodnění svého komentáře je ze šuplíčku „idioti na Netu“: „Četla jsem diskusi pod článkem a přišlo mi to hrozně zlé. Chtěla jsem zabránit tomu, aby byla očerňovaná maminka toho kluka. Sama mám malé dítě, chtěla jsem ji chránit, když ona sama nemůže, bylo mi jí líto,“ přiznala se deníku žena.
https://jihlava.idnes.cz/nehoda-sikland-sikluv-mlyn-zvole-svedek-vyzva-falesny-policie-vysocina-1ab-/jihlava-zpravy.aspx?c=A180717_153813_jihlava-zpravy_mv


Prostě na Netu se setkáte s různými podivníky, hochštaplery, bratříčky Barnuma, velkohubcema… a když se jim zdá, že zájem o ně ochabuje, přijdou s nějakou hezkou pohádkou – třeba, jako entita Poslední Skaut s tím, že mu přišla fotka dcery s výhrůžkou, že jí ublíží a tedy raději z Twitteru odchází. Samozřejmě neodešel a reálnost výhrůžek nedoložil. To jsou ty šalby a hry.
Ovšem asi prvenství v bizarnosti chování ve virtuálním prostoru by obdržela entita Jiří Maxon. Dodnes nevím, co to bylo. Ten příběh mi velmi připomíná pohádku O hloupém Honzovi od Boženy Němcové:


"Jak se jmenuješ?" ptal se ho pán, když ho byl již do služby přijal.
"Honza."
"To není hezké, Honza, budeme ti říkat Johannes!"
"I pro mě si říkejte jak chcete, ale Honzo mě volejte, sice vás nebudu slyšet."
Pán se smál, vykázal mu práci na celý den a Honza odešel. Přišel do kuchyně a kuchařka se hned ptala, jak se jmenuje.
Honzu to ptaní trochu mrzelo, povídal tedy: "Co vy ráda, dobré víno."
Když přišel nahoru do pokojů, potkala ho paní. "Ach, náš nový lokaj; jak mu říkají?"
"Říkají mně Johannes, a jmenuju se kočka," odpověděl Honza celý vzteklý, že musí pořád povídat, jak se jmenuje.
"Ten chlap je blázen," pomyslila si paní a šla dál.
Přišla slečna a poručila: "Chci polívku!"
"Já jsem polívka," řekl Honza, kterému se děvče zalíbilo.


Ano, ten člověk asi každému řekl jiné své opravdové jméno a mě dokonce v průběhu roku dvě. No co, o jméno jsem ho nežádala. Dá se říct, že po pár týdnech bylo jasné, že se jedná o muže, co se rád dělá zajímavým, ale proč ne, každý jsme nějaký.  Zábava na sociální síti je přeci virtuální šalba a klam. Ovšem vše se omrzí i člověk typu Barnuma. Jenže vždy když zájem o něj upadal, přišel s další a další jobovkou, která se mu přihodila, ale mohla to být pravda.



"Ty se tedy chceš se mnou přít?" ptal se král.
"Nu, pokusím se o to," řekl Honza a sedl vedle krále na vycpanou židli.
"Nyní začni povídat, a jestli ti řeknu, že lžeš, dostaneš mou dceru a mnoho peněz," řekl král a pokynul Honzovi, aby začal.
"Jednou jsem šel do lesa a porazil jsem dub," začal Honza.
"To může být pravda," řekl král.

Tak plynul čas a ten muž vystřídal nemocí, příkoří od dětí a žen, že to pomalu už k uvěření nebylo. Ovšem měl přijít majsterštyk. Zřejmě se mu zdálo, že zájem o něj opět upadá, tak se znovu vytasil se smrtelnou nemocí. No, kdo by risknul nevěřit a být nelidský na tak zkoušeného člověka? Co když to je pravda? Během tří měsíců dotyčný odjel do Izraele, kde se zázračně uzdravil, poznal lásku a oženil se s mladou kráskou. Na velmi drahou léčku si vydělal bitcoiny. Nevěříte? Ale i to by mohla být pravda… Ovšem asi se mu zdálo, že musí sáhnout ještě na vyšší úroveň výmyslů, čekal výhru?


"Když jsem vyšel, viděl jsem běžet zajíce, a ten měl na krku cedulku."
"To může být skutečná pravda."
"A na té cedulce stálo, že pásl váš táta s mým dědkem prasata." "To lžeš," rozkřikl se král a vyskočil ze židle.
"Že lžu? Tedy jste prohrál, a já dostanu peníze."

Vedle v domě, kde v Izraeli bydlel, zemřela osmdesátiletá paní a zanechala maličkého mopse, kterého nikdo tam nechtěl a měl být uspán –  zeptal se mě, jestli si ho vezmu i fotku poslal. Souhlasila jsem. Koukám na foto pejska, supr fotka… co mi to jen připomíná. Následně volal, aby se ujistil, že souhlasím s částkou za všemožné poplatky a leteckou přepravu. Souhlasila jsem. Poslal další fotky mě a i do větší skupiny složené převážně z mých přátel. Koukám opět na úžasné fotky, ale co to? Vždyť na nich jsou různí psíci.
Dala jsem si práci a vyhledala je Googlem a opravdu všechny ty fotky tam byly – samozřejmě ne od Maxona, ale od různých majitelů těch vyfocených mopsů a tu jím zaslanou jako první, mám dokonce na Pinterestu „připnutou“ na nástěnce – proto mi přišla povědomá. Mops tedy neexistuje. Hraji hru dál a čekám, co z toho bude, co je záměrem? Bylo určeno datum předání štěněte. Už odlétá z Izraele, ale musí do Vídně, bylo určeno další datum a další datum a další… Volá mi, že už brzo. Je mi ze všeho trapně, snažím se mu otevřít vrátka k vycouvání – říkám, pokud chce pejska mladá paní, tak ať si ho vezme.
Nevzal hozený záchranný kruh, ale asi už mu bylo jasné, že vím, jak se věci mají. Ještě před rozhovorem rychle začal mazat fotky v naší skupině a odhlásil se z ní. Asi se snažil o stejné v poště se mnou, ale to Twitter neumožňuje. Smazal i různé příspěvky na ostatních sociálních sítích. V těch příspěvcích bylo zajímavé jedno – ony i komentáře pod nimi ukazovaly na jedno jediné konkrétní jméno. Bylo by to nezajímavé, prostě ten člověk se bavil nebo je bájně lhavý, ale je tady ještě jedna věc a tou je jeho rozhovor. Ten rozhovor je na obskurním webu, snažícím se o velký impakt, protože se jedná o web veřejnoprávního média Český rozhlas. https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/jiri-maxon-twitter-dezinformace-fake-news-foldyna-drahos-zeman_1805160600_ogo
Entita Jiří Maxon zde byla vylíčena jako dezinformátor, bezskrupulózní člověk, usvědčený lhář, který šíří nepravdy o Drahošovi (tenkrát prezidentské volby) – prostě klasický záporák a hlavně příznivec SPD. Světe div se i odpovědi byly formulovány, aby co nejvíce vytvořily negativní obraz fanouška SPD a zapadaly do jeho popisu redaktorem. Takto by je opravdový příznivec této strany neformuloval a nevypustil do světa. Proto je na místě se domnívat, že toto byla úloha tohoto profilu. Taková zvláštnost  - o kauze vnučka Drahoše hovoří, že chtěl Scoop čili sólokapra – přátelé, kdo toto může napsat? Na sociálních sítích se žádní sólokapři nehoní. Na nich je vlastně i jedno, kdo co píše, kdo si pamatuje, kdo tam co dává. Lidi nevnímají autory článků, knih natož někoho, co jen něco píše na sociální síti.

Rozhovor – tedy samozřejmě písemné odpovědi na písemné otázky, je opravdu bizarní – hovoří se tam o nějakých skupinách, strukturách i o lživých e-mailech zasílaných důchodcům, aby nevolili jako prezidenta Drahoše. Zajímavé, žádný mnou oslovený důchodce takový e-mail nedostal. Jsou ve spojení pouze s rodinou a pár přáteli – získat legální cestou adresy důchodců je zhola nemožné. Jsou to ostrovy, a pokud je důchodce na Netu aktivní, je přihlášený právě na nějaké sociální síti a skutečně ho není možné ovlivnit rozesíláním nějakých politických textů. Kolika důchodcům mohl Maxon něco přeposílat?

Celý rozhovor vypadá prostě jako na objednávku, aby velmi zdiskreditoval voliče a členy SPD – ty odpovědi jsou opravdu neuvěřitelné. A samozřejmě mezi lidmi vyvolaly očekávaný ohlas hlavně na Facebooku, bohužel dnes jsou již promazané. Zajímavý je i ten fakt jak si ho redaktor pochvaluje https://www.facebook.com/newsroomct24/videos/ond%C5%99ej-golis-o-rozhovor-s/2109139032656407/

Jinak to jméno, na které poukazovaly komentáře, a vyskytlo se v příspěvcích, která Maxon opravdu rychle smazal, je Jiří Baťa bloger a Jiří Baťa umělecký kovář. A skutečně koukám na kovářův profil a to je ten člověk, co byl fyzicky přítomný na křtu mé knihy. Nebyla jsem tam sama a lidi i fotili – ano, je to on. Nechápu pánovy virtuální taškařice, nikdo se nezajímal o to kým je, nemusel lhát, mohl prostě mlčet. Navíc nikdo po něm nic nechtěl, nemusel každému něco slibovat, a pak se z toho vytáčet až mystickými historkami, proč to či ono nejde nebo to je součást jiné jeho hry?
Byli jsme pro něj pimprlata určená pro pobavení či pro manipulaci? Proč nějaký kovář z vísky má taková nutkání? Nuda? Psychická nemoc? Placený šmírák lidí? A proč takový svůj hezky rozjetý profil zaříznul neuvěřitelně hloupou kaskádou lží? Profilů pod různými jmény a nicky jistě má všude desítky, ale nejsou tak vyprofilované a známé jako byl ten Maxon. Nebo je to příklad, že žádný strom neroste do nebe a s jídlem roste chuť? Prostě měl nás za naivní blby? Otázek mnoho a odpověď jen jedna – ovšem když tak uvažuji, absolutně mě nezajímá.

Takto to je prostě jedna z šaleb a klamů virtuálního světa a i když jsme entitu Maxona viděli na živo, netušili jsme, že vidíme přímo osobně pana Baťu.
Pokud neznáte zázemí člověka - profilu , může to být kdokoli, i když se vám nějak představí. Proto je úplně jedno jestli tam někdo má nějaké reálně znějící jméno nebo ono Malý čůráček, jako ten můj známý. Svět Internetu je šalba a klam – no vždyť je to virtuální svět.

Lidštiny - ženštiny ženám

Jsou věci, co mi rozum nebere. Jednou z nich je chování feministek, těch bytostí s vagínou i bez.
V dnešní době feminismus pohřbil krásné, hrdé a opravdové ženství. Vše co pro ženu v minulých stoletích vybojoval, je zapomenuto a stal se pouhou trapnou karikaturou toho, co znamenal. Nezajímá ho konkrétní pomoc třeba ženám nad padesátku, které těžko hledají pracovní místo, nezajímají ho samoživitelky. Lhostejným ho nechává ženská obřízka, muslimské dětské nevěsty, kamenování či porušování lidských práv žen v islámských zemích a komunitách. Snaží se je feminismus řešit? Bojuje za ty ženy? Ne, spíš naopak, je proti nim. Navíc se dal na cestu sexismu a genderové rovnosti a vyváženosti, čímž znevažuje opravdovou nerovnoprávnost, nespravedlnost, útisk a předchozí smysluplný zápas žen za svá lidská práva.



Je například velmi humorné, jak se feministky obou pohlaví rvou za to, aby byly filmy genderově vyvážené. Ne, není to legrace, jistě jste už četli, že Koalice zástupců amerického filmového průmyslu ReFrame dává těm správným filmům razítko gender-balanced. Ve Švédských kinech filmy prochází Bechdelovým testem. Nevíte co to je za test? Prostě je to metoda pro hodnocení aktivní přítomnost ženy na plátně - určuje se to pomocí odpovědí na otázku – zdali jsou ve filmu alespoň dvě ženské pojmenované postavy, které se spolu baví o něčem jiném než o mužích. Více zde https://en.wikipedia.org/wiki/Bechdel_test

Zajímavé je, že švédská feministická vláda se v reálu chová jako slepičí sbor. Zde známá fotka delegace v Iránu.

Takže co dnešní feminismus dělá? Bojuje proti ženštinami vymyšlenému sexismu bílého muže a ještě se halasně staví za náboženský symbol podřadnosti ženy – burku, hidžáb a další tři pro ženy nucené pokrývky hlavy. Místo aby stál na straně žen, co bojují za svoji možnost chodit prostovlasé a za to být pokládány za plnoprávné lidi, stojí na straně velmi silně protiženského Islámu.  Feministky ho podporují a muslimským mužům odpouští vše, co na ženách páchají a omlouvají ta zvěrstva kulturou, vírou, tradicí. Pokud by se někdo ozval na obranu žen u muslimů a proti mnohdy až zvířeckým praktikám vůči nim, spustí feministické ženštiny i mužíčci takový jekot o nekorektnosti a žádají hlavu opovážlivcovu, že jít s nimi do sporu, si každý dvakrát rozmyslí.
Je to pro mne nepochopitelné a takové chování feministek mi připadá stejné, jako kdyby sám pes přinesl úchylnému sadistovi obojek a železnou hůl. Pokud by se feministky takto chovaly v minulých stoletích, ještě by neexistovalo ani volební právo žen. Čili feministky dnes již nebojují za práva žen, ale své jedové zuby cení na opravdové ženy a bijí se za zničení i malého pokroku pro ty žijící v nerovnoprávnosti. Staly se onou pověstnou ropuchou na prameni. Proč? Přiznám se, je to pro mě velikou záhadou, proč potírají těmito veřejně proklamovanými sympatiemi ke zlu, to co o právech žen veřejně hlásají. Spíše je pochopitelný kvantový počítač, než chování feministek. Na mysl mi přichází různé divoké teorie. Mají snad feministky s muslimy stejný cíl zotročit normální ženy? Chtěly by nastolit autoritativní diktaturu a z tohoto důvodu obdivují a je jejich vzorem mysoginní náboženství, které je nekompromisní k jiným názorům, náboženství nelásky, pedofilie a krve? Nebo jsou to prostě jen hloupé ženské sloužící nějakému muslimskému rádoby demiurgovi, o kterém třeba ani netuší? Další možností je ta stará a obligátní – za peníze v Praze dům a natož feministka.

O tomto paradoxním jevu – obdiv a láska feministek k islámu, hovoří novinář Erza Levanti s bojovnicí za ženská práva v islámu Raheel Razou, která vysvětluje, jak feministky a politická korektnost, kterou s rádoby levicí hystericky hlídají, nahrává teroristům a brzdí posun islámu k modernizaci a zrovnoprávnění žen. Doslova říká: "islamofobie" je ve skutečnosti "průmysl" vynalezený islamisty k útoku na Západ.

následky feminismu