Většina našeho národa už je znechucena politikou, je to tak a při klesající životní úrovni velké skupiny lidí, se není čemu divit. Současní fašizující politici, kteří by si po vzoru bájných hrdinů, měli čestně prohnat hlavu kulí nebo aspoň odstoupit, se na svých trůnech drží, co jen můžou a odstoupit za žádnou cenu nemíní. Ono asi ani nemohou – někdo za hranicemi do nich už dávno investoval a hledí, aby se mu investice vrátila.
Fatálním při tomto stavu naší politiky je, že politice skutečně nikdo neutečeme a náprava politiky je možná zase jen politikou.
Pokud nejste člověk, žijící na pustém ostrově, jste člověk politický, ať chcete, či ne. Každý člověk ve společnosti se chová politicky relevantně a nezáleží na tom, jestli se aktivně účastní politiky nebo se o ní podle svého mínění absolutně nezajímá - je to takový politický paradox. Zde i nezájem je vyjádření určitého politického postoje - odklon od politiky je samozřejmě vyjádřením znechucení a zklamání z politiky, aplikované ve společnosti. Dalo by se to nazvat "ztracené iluze". Ovšem tyto ztracené iluze vedoucí k pasivitě ještě více nahrávají špatně "vládnoucímu" politickému establishmentu a deziluze se pro pasivní členy společnosti stává ještě větší a vše končí velice špatně - extremismem a třeba i diktaturou. Politická pasivita je tedy velké a nebezpečné politikum. Ovšem ještě nebezpečnější je politická aktivita extrémistů, mafie a dobrodruhů, kterou nyní zažíváme. Která je ovšem vyvolána nezájmem lidí o pravdu, politiku a o základní lidská práva jakým je svoboda slova.
Sartre napsal: Politika není postojem, který možno přijmout či odmítnout v závislosti na okolnostech - je výměrem osobnosti.
