Na Malostranském náměstí v Praze roste strom. Všude jen domy, dlažba a u okraje parkoviště najednou javor. Zasadili ho do otvoru, potom co vytrhali dlaždice a on si ve své díře spokojeně roste. Netuší, že až vyroste hodně moc vysoko, tak ho pokácejí… a už i chtěli, zatím neví nic o pile a nic neví o lese. Roste si tu sám a sám.
Samota, co s ní? Ten strom tam stojí prostě sám. Tečka. Jak se asi stromům líbí samota? Má hezky prostor k růstu, nikdo se na něj nemačká, nezaclání... jenže když se objeví třeba lýkožrout nebo jiná potvůrka pochutnávající si na dřevu nebo listech, tak má náš samotář smůlu - je tu jediný široko daleko, tak si na něm dotyční hmyzáci smlsnou.
Po pravdě řečeno, ono i v lese si na něm ti hmyzáci smlsnou, navíc, jeden strom se nakazí od druhého. Takže někdo může namítat: tak vidíte, když je jediný strom široko daleko, má větší šanci, že nebude napaden.
Je tedy lepší být sám?
Každý, kdo je vzdělán v pohádkách ví, že třeba černokněžník žije sám na svém hradě. Jen někdy si tam přitáhne princeznu, ale co z toho má, když z ní kouzly udělá obludu? Zřejmě jsou kouzelníci sexuálně perverzní nebo moudré pohádky takto naznačují, že být sám je perverzní?
Jak je člověku samotnému?
Na pustém ostrově, kde má dost jídla i pití a není nijak ohrožován na životě, může člověk vyvržený mořem, přežít. Pomalu po letech samoty prý ztrácí schopnost mluvy a začíná se u něj dostavovat šílenství. Takže když pro takového trosečníka připluje loď po třiceti letech, najde na ostrově nesrozumitelně žvatlající trosku. Kniha o Robinsonovi Crusoe tedy pěkně lže.
To takoví poustevníci a třeba buddhističtí mniši, kteří odešli do samoty zcela dobrovolně za účelem meditace, prý se i po mnoha letech samoty vracejí - pokud se vracejí, mezi lidi jako zcela normální. Jenže, co je to být v jejich případě normální? Zřejmě jim, ale mozek pracuje, protože aspoň najdou cestu kudy se mají vrátit a ví i kam.
Asi to bude v tom, jestli si člověk zvolí samotu dobrovolně nebo je do ní vržen. A to vržení nemusí být způsobeno jen mořskými vlnami a důvodem ztroskotání.
Vlastně, když člověk zůstane mezi lidmi osamělý, rovněž ztroskotal a vyhlíží záchranou loď. Ovšem je otázkou, jestli se nelekne, že by najednou nebyl osamělý a záchranou loď kvůli tomu strachu nenavede na útesy. Lidé jsou různí, vyšlou signál, a pak když je škuner u břehu, vezmou sekeru a potopí ho. Zvolili si prostě sami, ale co ta kocábka…
