Takový loutkářský žert

 

 

Tak nám soudruzi Američani dosadili další loutku a tentokrát si dali záležet. Vybrali chytře, aby to bylo ponížení pro ČR, ale i taková vtipná ironie. Bohužel Jakeš nebo Bilak už nejsou k mání, tak vzali jiné eso dávných let – komunistického rozvědčíka. Myslím, že se při tom moc dobře bavili a možná i nahlas smáli. Jakou větší satiru mohli vymyslet? Dávají tím na srozuměnou ať je Havel nebo Pavel nebo Husák, je to jedno, oni jsou tady za oponou a nechávají rozvášněný dav na setkání s generálem zpívat " We Shall Overcome " což je původně gospelová píseň od Charlese Tindleyho, kterou si zpívali dělníci na bavlníkových plantážích, a která se stala protestní písní a klíčovou hymnou amerického hnutí za občanská práva v roce 1959 a písní, co zněla na protestech protestů proti komunistickému režimu v listopadu roku 1989… píseň co dávala naději novodobým otrokům, ale jen naději, nic víc. A jestli i ta generálova tiskovka byla v režii těch za oponou?  Rozjuchaná špatně oblečená slečna tam nazvala hlavou týmu paní Evu… i generál se zamračil, ale dav mužů skandoval prezident, prezident… a tak si tu žijeme.

 

 

Video z tiskovky

https://www.idnes.cz/volby/prezident-petr-pavel-tiskova-mluvci-hrad-kancelar-prezidenta-republiky-stridani.A230128_155419_volby_vank#utm_content=trendingnews&utm_term=Mark%C3%A9ta%20%C5%98eh%C3%A1kov%C3%A1&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz

 

Proč je jediným demokratickým způsobem vlády referendum.

 

Buďme optimisty a podívejme se na to, proč je referendum opravdu jediná možná cesta k demokracii v budoucnosti, ale neotáčejme pohled od jeho stinných stránek a možných zneužití.

Ve Švýcarsku přímá demokracie funguje, což je důkazem, že je to správná cesta. Na volání, že ve Švýcarsku má referendum opravdu dlouholetou tradici a u nás ne, musím odpovědět, že každá cesta začíná prvním krokem a někdy se prostě začít musí, aby i u nás v budoucnosti měla přímá demokracie dlouholetou historii, navíc je to jediná cesta aspoň k minimální demokracii.

Bleskově a krátce několik faktů z historie

Referendum rozhodně není výmyslem moderní doby. Jako o přímé demokracii se může hovořit už o Athénské Ekklésii - lidovém shromáždění. Jednalo se o nejvyšší kontrolní, výkonný a zákonodárný orgán v Attice. Ekklésii muselo tvořit minimálně 6000 svobodných občanů – mužů. Pokud jich bylo méně, nebyla rozhodnutí platná, a proto se stávalo, že biřici vtrhli do ulic a nahnali na shromaždiště v přírodním amfiteátru Pnyx, prostě každého mužského občana, který právě procházel ulicemi. Žádné protesty či výmluvy se nepřipouštěly.

Hlasovalo se zdvižením ruky. Jaká byla četnost takovýchto shromáždění? Je to neuvěřitelné, ale konaly se vždy jednou za devět dní. Prostě už občané v Antice věděli, že nejsou jen práva, ale i povinnosti, i když k nim byli někdy doslova popoháněni.

Další zemí, která pořádala lidová hlasování, je Švýcarsko. První historicky zapsané „hlasování rukou“ se konalo v roce 1294 ve Schwyzu. Jednalo se o každoroční shromáždění všech mužských občanů, kteří měli právo k volbě, takzvané venkovské komunity - Landsgemeinde. Muži hlasovali o kantonálních zákonech a vyhláškách rovněž jako v Athénách zdvižením ruky. Počet nebyl stanoven, ale zápisy hovoří, že se někdy sešlo až 10 000 lidí.

Jinak moderní a známé švýcarské federální referendum vzniklo v roce 1848.

Dále lze říci, že plebiscity Ludvíka Napoleona v letech 1851 a 1852, byly ve skutečnosti referendy.

V Americe se konalo první referendum v roce 1788 ve státě Massachusetts.

Referendum - pro a proti v několika bodech

Jak víme, referendum je jednou z forem přímé demokracie. Další formy jsou iniciativa (občané ovlivňují zákony prostřednictvím petic) a odvolání volených úředníků, politiků (opět prostřednictvím petic). Toto vše je pro demokracii velmi důležité a samozřejmě vše jde zneužít a demokracii tak pohřbít. Hned si můžeme z antické historie připomenout ostrakizaci: Každý rok v lednu od roku 510 př.n.l. se na Ekklésii ptali občanů, jestli pro ten rok bude potřeba někoho vypovědět z Athén. Pokud shromáždění muži řekli, že ano, tak za pár dní si přinesli hliněné střepy (ostrakon) a na ně napsali jméno člověka, který má být vyhnán. Koho jméno bylo napsáno na nejvíce úlomcích keramiky, toho na 10 let poslali do vyhnanství. Mělo to sloužit k odchytu tyranů, ale dobrý úmysl se nezdařil, sloužilo to pouze k politickému boji a vykázání konkurenta.

Takže i v dnešní době by se jistě stalo to samé, ale nabízí se řešení - pro odvolání politika, úředníka by bylo potřebných 80% hlasů z celého počtu referenda schopné populace.

-

Někteří lidé se ptají – proč referendum? Máme přeci zastupitelskou demokracii a platíme si politiky, aby o problémech rozhodovali, protože normální člověk se kvalifikovaně nemůže seznámit se vším, o čem by se hlasovalo v referendu. Je to hloupá myšlenka – politik rozhoduje dost často tak, jak mu velí lobby, kterou zastupuje a opravdu málokdy ctí zájmy státu a občanů. Další nedokonalost zastupitelské demokracie je, že zvolíte politika za určitou stranu, protože souhlasíte s jejím programem a onen politik, potom co se dostane třeba do parlamentu, hupky, šupky založí svoji stranu s programem, který se vám může příčit. V neposlední řadě nejde podceňovat občany a deklasovat je na úroveň dementních bytostí, co se nedokáží rozhodnout a jsou tak lehce ovlivnitelní. V dosti otázkách kam a jak směrovat politiku státu, jak vynakládat státní finance má překvapivě většina jasno. Samozřejmě, že otázky referenda musí být položeny tak, aby odpověď „ano“ – „ne“ byla jednoznačná a nezaměnitelná.

Nemám strach z „hlasu ulice“ – jak občas pejorativně někteří mudrci nazývají přímou demokracii. Jaký je rozdíl, když nějakou otázku rozhodnou sami občané od toho, když za ně rozhodne skupina zištných a korporacemi ovládaných politiků? Ono rozhodnutí ulice – rozhodnutí zajímajících se občanů, pokud na ně samotné bude mít špatný dopad, je naučí více přemýšlet o svých činech. To se týká i nezajímajících se občanů, kteří si příště rozmyslí nejít hlasovat. Je pro budoucnost demokracie dobré zjistit, že mé občanské chování má vliv na můj osobní život.

Takže referendum zajišťuje převedení teorie přímé demokracie do života a v lidech rozvíjí politickou gramotnost a i zájem o politiku a jak se říká – o dění kolem sebe. Občané by měli být stát, ne politici či korporace. Přímá demokracie není to, co by se politikům, stranám, korporacím a velkým firmám mělo líbit, ono jim totiž může kazit jejich plány, politiky koupí, uplatí, referendum neuplatí, ale mohou zfalšovat, to ano. Nic není dokonalé.

-

Referendum je určitou kontrolou směru vládní politiky, čas mezi volbami je dlouhý, proto je dobré mít možnost jejich usměrňování. Na druhou stranu vládě může pomoci správně jednat a rozhodovat se zjištění jak obyvatelé smýšlejí o konkrétních věcech.

Tedy toto vše platí, pokud se referenda konají častěji a mají skutečný impakt na chování vlád, zákonodárců nebo i místních úřadů. Ovšem hlasy proti přímé demokracii volají, že častá referenda lidí otráví a nebudou se jich účastnit. Jak je obhajitelný výsledek referenda, když se ho účastní třeba jen 30% oprávněných voličů? Myslím si, že kdo se vzdá možnosti svým hlasem mluvit do politiky své země, tak je to jeho věc a pak ať nenaříká a podvolí se mínění těch, co přišli odpovědět. Dokonce bych odňala právo hlasovat v referendu lidem, co se ho třikrát za sebou nezúčastní.

-

Referendum, je zároveň určitým lakmusovým papírkem i mantinelem pro vlády, dává jasně najevo, kam a co ještě smí nebo nesmí. Pokud vlády a úředníci skutečně jednají, podle výsledku referend, tedy podle přání obyvatel, mělo by to zabránit i diktátorským excesům. Jenže, je zde ovšem to jenže – koukneme-li do Turecka, mají tam občany posvěceného diktátora Erdogana. Co pak s tím? Bylo tam obyvatelstvo zmanipulované, neseznámené s problémem? Zde bych řekla jiný kraj, jiný mrav. Turecko není demokratickou zemí, je to stát ovlivňovaný a již téměř ovládaný Islámem. Zde má rozhodující slovo víra a ne demokracie, čili není to adekvátní příklad. Rovněž zcestným záporným příkladem používaným proti referendu je Hitler, který po roce 1933 zavedl na území Německa vládu pomocí referend. V Reichstagu neměla NSDAP dostačující počet potřebných hlasů na prosazení změn ústavy, a tak Hitler vše nechal odhlasovat lid - posílení pravomocí kancléře, sloučená funkce prezidenta a kancléře, ustavení kancléře jediným vrchním velitelem Wehrmachtu. Nebudeme si nalhávat, že by Říšský sněm něco zastavil, možná oddálil o pár měsíců, ale možná by i tam vše hned prošlo – Němci byli očarování Hitlerem a jeho vizemi pro ně, pro Německo, nelze vinit referendum, dá se říci, že 90% národa stálo za svým vůdcem do zkázy. Tady se říká – kdo chce kam... a navíc, nic na světě by vypuknutí II. světové války nezastavilo.

-

K referendu musí být dostupné informace k oběma alternativám, o kterých se bude rozhodovat. Obě musí mít zaručený stejný čas ve veřejnoprávních i soukromých mediích a informovanost musí probíhat současně v jednom pořadu. Měl by platit například zákaz vhazování reklam do kaslíků a dále jakékoliv vyjadřování se k tématu od politiků a takzvaných osobností, herců a hereček, zpěváků, sportovců, neproduktivců z humanitárních neziskovek. Pouze a jen odborníci. S reklamou souvisí i strach, že nerovnost ve financování variant může jednu znevýhodnit. Musí být stanovena maximální částka, kterou by bylo možné vložit do reklamy a jasný tok dárcovských peněz.

-

V neposlední řadě – referendum by mělo být pro vládu i parlament závazné a občané by měli mít právo peticí s patřičným počtem zákonem stanovených podpisů, vyhlásit referendum a to jak celostátní, tak i místní.

Místní a krajská referenda jsou velmi důležitým prostředkem, jak mohou občané zasahovat přímo do věcí, které se jich opravdu velmi týkají. Může se jednat o MHD, sociální vybavení místa, územní rozvoj. Za peníze v Praze dům, a když ty peníze dá developer správným úředníkům, může si ho postavit, kde chce, no a místní a krajské referendum mu toto může velmi ztížit.

 

Když je zákon jen pomůcka pro diktátory

 

Rakušan a celá naše loutková fašistická vláda mluví o ochraně hloupoučkých lidiček před špatnými informacemi, těmi fuj, fuj a chystají plán na pravdu a zákon o pravdě. Mezitím právě v Kalifornii vstupuje v platnost AB-2098 -zákon o dezinformacích lékařů. Pokud doktor řekne pacientu o rizicích mRNA vakcín, skončí jako doktor.

To mí připomenulo Thajsko a jejich neuvěřitelný Lèse Majesté, tedy zákon na ochranu monarchie. Každý, kdo dlí v Thajsku cizinec i našinec a jen jedním slůvkem se otře o monarchii, a to o všechny členy živé i mrtvé, koleduje si o vězení až na 15 let za každé jednotlivé slůvko, čin nebo hrozí vysoká pokuta a nejčastěji oboje. Předešlý král Bhumibol Adulyadej veřejně ostře vystupoval proti tomuto zákonu a žádal jeho zrušení. V roce 2005 řekl, že „pokud král nemůže udělat nic špatného, ​​je to podobné, jako byste se na něj dívali shora, protože s králem se nezachází jako s lidskou bytostí“. Nic naplat, zákon pořád platí, ono to s ním totiž je jako s tím plánem či zákonem o dezinformacích, co na nás vláda chystá – není na ochranu krále, ale zákon je požehnáním pro thajské vojenské vládce a některé politiky a korporáty, pro které je zbraní proti opozici, nepohodlným rebelantům a jeho prostřednictvím, jako bičem, ovládají velký thajský národ. A u nás ho chystají ze stejných důvodů – konec svobody slova a začátek perzekuce opozice a nepohodlných rebelů a financování jediné povolené - a to jejich fašistické propagandy. Přímo z daní občanů budou placení jejich věrní šiřitelé jejich lží, vydávaných za jedinou pravdu.

 

o plánu:

Stát má plán boje s dezinformátory. Potřeba je nejmíň 150 milionů, míní experti

.. či desítkami miliony korun podporovat média, která se snaží dezinformace potírat.

 https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/cesko-dezinformace-michal-klima-ministerstvo-vnitra.A221227_184828_domaci_erb

 

 

 

Kissinger a Musk – racionální uvažování o Ukrajině

 

Bývalý ministr zahraničí Henry Kissinger se znovu vyslovil pro jednání o ukončení války na Ukrajině v článku pro The Spectator s názvem „Jak se vyhnout další světové válce“.

Kissinger v něm 17.12. napsal: „Blíží se čas stavět na strategických změnách, kterých již bylo dosaženo, a integrovat je do nové struktury směrem k dosažení míru prostřednictvím vyjednávání“.

Tím 99 letý politik rozlítil americké jak se jim říká jestřáby a jejich loutky na Ukrajině a válečná prasata na celém světě. "Pan Kissinger stále nic nepochopil... ani povahu této války, ani její dopad na světový řád," halasí ukrajinský prezidentský poradce Mykhailo Podolyak.

Což je zvláštní a svědčí, že asi mluví za jinou vlivnou skupinu, ačkoliv vždy patřil k jestřábům a válečným štváčům, ale od konce studené války mluví o přátelštějším postoji k Rusku. Přitom Kissinger jinak píše, jak jsme od Američanů zvyklí:

„Ukrajina získala jednu z největších a nejúčinnějších pozemních armád v Evropě, vybavenou Amerikou a jejími spojenci. Mírový proces by měl propojit Ukrajinu s NATO, jakkoli vyjádřeno. Alternativa neutrality již nemá smysl, zvláště poté, co Finsko a Švédsko vstoupily do NATO,“  a dále navrhl, aby se konala referenda, která by urovnala spory o některá území, která Rusko zabralo Ukrajině. „Pokud nelze předválečnou dělicí čáru mezi Ukrajinou a Ruskem dosáhnout bojem nebo vyjednáváním, bylo by možné prozkoumat využití principu sebeurčení. Referenda o sebeurčení pod mezinárodním dohledem by mohla být aplikována na zvláště rozdělující území, která v průběhu staletí opakovaně měnila majitele.“

 

Je zajímavé, že Kissingerův postoj vypadá podobně, či někdy až stejně s nedávnými úvahami Elona Muska o „míru mezi Ruskem a Ukrajinou“. Musk rozzuřil do rudo-hněda řadu amerických a ukrajinských představitelů a vědců, protože řekl, že jaderným ozbrojeným střetům mezi supervelmocemi nad Ukrajinou je třeba se za každou cenu vyhnout, i když to znamená, že je třeba učinit obtížné územní ústupky.

 

 

Celý článek „Jak se vyhnout další světové válce“.

https://archive.vn/zT81V