Nějaký Tomáš Hradílek,
starý muž, dnes zapomenutý a málokomu známý, se pod vlivem… pod vlivem čeho? Rozhodl držet
hladovku, za to, aby prezident Zeman už nekandidoval. Otázkou je, pod jakým
vlivem se rozhodl – vydírá ho někdo, vzhledem k jeho minulosti?
Jedná se o peněžitou
odměnu, která bude vyplacena popřípadě jeho pozůstalým?
Zatoužil labilní Hradílek
zas po pár chvílích slávy?
Možná něco osvětlí
připomenutí kdo je Hradílek.
Do svých 24 let 1969 člen
KSČ – vystoupil v roce 1969, poněkud opožděné gesto, ale třeba prostě mu
něco došlo po delší době. To se může stát, byl mladý, narodila se mu dcera… Za
jedenáct let se stal Chartistou – disidentem a mluvčím Charty 77. Žádné újmy do
roku 1989 nedošel a z různých kruhů se ozývaly hlasy, že byl hýčkaným
disidentem vícera tajných služeb. V roce 1989 se podílí na založení
Občanského Fóra. V roce 1990 se stal poslancem FS ČR a i ministrem vnitra.
Jeho ministrování bylo výjimečné – po několika měsících se zhroutil a odešel.
Není znám příklad ministra, co by se po pár měsících ve funkci psychicky
zhroutil a musel být vystřídán. Ano, zemřeli ve svých funkcích, byli sesazeni,
pro neschopnost třeba po týdnu, ale psychické zhroucení je velmi neobvyklé. Opět
se šuškalo, že jeho úloha byla skartační, a to žhavých spisů. Kdo ví, ale
zvláštní onemocnění to bylo, protože Hradílek byl stále a normálně poslancem až
do roku 1992, a pak začal podnikat.
A teď tu náhle povstala,
tako postava a hřímá svá moudra. Je mu jedno, že tímto svým gestem deklasuje
tisíce a tisíce voličů a nejen Zemana na ty, co na nich nezáleží, on chce a
chce a chce a just chce, aby Zeman nekandidoval a i hladovku vyhlásí. Velmi
demagogické, velmi dětinsky hloupé.
Další, nad čím se musím
pozastavit – prý má diabetes. Věřte, že člověk s diabetem hladovku držet
nemůže. Pokud má cukrovku II. typu tak pět dní ho třeba nijak neohrozí. Ovšem diabetik
I. typu – čili nemocný od dětství, který si musí denně aplikovat inzulin,
hladovku nesmí podstoupit.
Vždy vše kolem Hradílka
mělo takový divný nádech, co asi je za touto hladovkou nebo kdo?
V sobotu jsem byla v ráji milovníků burgerů – v George
Prime Burger v Praze.
Jako výtvarnici a autorku sci-fi mě opravdu uchvátil
interiér restaurace. Ano, musím použít toto slovo, uchvátil, protože jsem byla
opravdu velmi nadšená ze dřeva, kovu, dlaždiček a drátěného skla. Vše působí
jako celek tak harmonicky a neotřele takový milý Steampuk říznutý industriálem.
Restauraci dělá vybavení, atmosféra, kuchyně a asi
nejdůležitější složka jsou lidi – a i na ty má nový podnik štěstí.