Znervózněla jsem. Co mám divně? Ne, nekouká mi nic, čím bych ho tak šokovala. Muž se vydal ke mně. Zeširoka se usmívá a připomíná jednoho lupiče z Mrazíka. Ne, určitě ho neznám.
Potím se a koukám, kudy zmizím.
„Ahoj, Jito,“ zahlaholí dotyčný.
On mě zná! Dívám se asi jako idiot.
„No to jsem já!“ bodře vyřvává dál. „Ivan!“ Nechápavě se na něj dívám. „No, přeci z Géčka, Malej čůráček!“
Cestující se začínají dívat. Hned jsou poznat cizinci – nereagují.
A najednou mi to v mozku sepne: „Jé to jsi ty, no jo, Malej čůráček,“ zařvu radostně. Teď už se na nás dívá celý vůz.
Proč si lidi dávají na sociálních sítích tak blbý nicky čili přezdívky! Nebylo by lepší, aby tam každý musel být pod svým pravým jménem? Na toto vám odpovím v závěru zamyšlení.
S příchodem snadné komunikace na Internetu přišly i nové šalby a klamy. Každému je jistě hned vybaví vtip, kdy obrovský ošklivý chlap se vydává za krásnou štíhlou blondýnku. Jsou poměrně dobře známé kauzy, kdy mladé krasavice z důvěřivců vylákaly statisíce, u soudu se ukázalo, že to jsou staré a ošklivé ženštiny. To už jsou takové Netové stálice a dějí se tak nějak pořád. Muži jsou zde jako ženy, ženy jako muži a někdo má dva i více profilů a dokonce se jejich prostřednictvím baví sám se sebou, diskutuje, chválí se – to jsou prostě sociální sítě. Na nich může každý být tím, kým chce a kolikrát chce – můžete tam být zároveň mužem i ženou i si dát jméno jaké chce a to sebe šílenější. Pokud inkognito profil není vytvořen za účelem nějakého podvodu nebo škození je vše zde vyjmenované každého soukromá věc.
Ovšem lidi skrývající se za různé přezdívky, aby mohli anonymně urážet druhé, se nesmí divit, že pokud nejsou opravdu dobří, jsou dohledatelní. Jednou se jakýsi nerudný vulgární člověk Pepík Hypík, strašně divil a byl velmi roztrpčen, že jsem ho ve vteřině oslovila pravým jménem Josef Kačírek – měl přezdívku neboli nick na svých webovkách. Žádná detektivka se nekonala.
Zcela jiná byla kauza, která se odehrála před časem na Facebooku. Mladá žena tvrdila, že byla svědkem smrtelné nehody malého chlapce a nařkla nepřímo z jeho zabití zaměstnance zábavního parku – to už detektivka byla. Policie ji našla a samozřejmě po ní jako očité svědkyni chtěla výpověď – v případě tragické nehody nic zvláštního – svědek je dar pro vyšetřovatele. Jenže zjistilo se, že dotyčná tam vůbec ani nebyla Její zdůvodnění svého komentáře je ze šuplíčku „idioti na Netu“: „Četla jsem diskusi pod článkem a přišlo mi to hrozně zlé. Chtěla jsem zabránit tomu, aby byla očerňovaná maminka toho kluka. Sama mám malé dítě, chtěla jsem ji chránit, když ona sama nemůže, bylo mi jí líto,“ přiznala se deníku žena.
https://jihlava.idnes.cz/nehoda-sikland-sikluv-mlyn-zvole-svedek-vyzva-falesny-policie-vysocina-1ab-/jihlava-zpravy.aspx?c=A180717_153813_jihlava-zpravy_mv
Prostě na Netu se setkáte s různými podivníky, hochštaplery, bratříčky Barnuma, velkohubcema… a když se jim zdá, že zájem o ně ochabuje, přijdou s nějakou hezkou pohádkou – třeba, jako entita Poslední Skaut s tím, že mu přišla fotka dcery s výhrůžkou, že jí ublíží a tedy raději z Twitteru odchází. Samozřejmě neodešel a reálnost výhrůžek nedoložil. To jsou ty šalby a hry.
Ovšem asi prvenství v bizarnosti chování ve virtuálním prostoru by obdržela entita Jiří Maxon. Dodnes nevím, co to bylo. Ten příběh mi velmi připomíná pohádku O hloupém Honzovi od Boženy Němcové:
"Jak se jmenuješ?" ptal se ho pán, když ho byl již do služby přijal.
"Honza."
"To není hezké, Honza, budeme ti říkat Johannes!"
"I pro mě si říkejte jak chcete, ale Honzo mě volejte, sice vás nebudu slyšet."
Pán se smál, vykázal mu práci na celý den a Honza odešel. Přišel do kuchyně a kuchařka se hned ptala, jak se jmenuje.
Honzu to ptaní trochu mrzelo, povídal tedy: "Co vy ráda, dobré víno."
Když přišel nahoru do pokojů, potkala ho paní. "Ach, náš nový lokaj; jak mu říkají?"
"Říkají mně Johannes, a jmenuju se kočka," odpověděl Honza celý vzteklý, že musí pořád povídat, jak se jmenuje.
"Ten chlap je blázen," pomyslila si paní a šla dál.
Přišla slečna a poručila: "Chci polívku!"
"Já jsem polívka," řekl Honza, kterému se děvče zalíbilo.
Ano, ten člověk asi každému řekl jiné své opravdové jméno a mě dokonce v průběhu roku dvě. No co, o jméno jsem ho nežádala. Dá se říct, že po pár týdnech bylo jasné, že se jedná o muže, co se rád dělá zajímavým, ale proč ne, každý jsme nějaký. Zábava na sociální síti je přeci virtuální šalba a klam. Ovšem vše se omrzí i člověk typu Barnuma. Jenže vždy když zájem o něj upadal, přišel s další a další jobovkou, která se mu přihodila, ale mohla to být pravda.
"Ty se tedy chceš se mnou přít?" ptal se král.
"Nu, pokusím se o to," řekl Honza a sedl vedle krále na vycpanou židli.
"Nyní začni povídat, a jestli ti řeknu, že lžeš, dostaneš mou dceru a mnoho peněz," řekl král a pokynul Honzovi, aby začal.
"Jednou jsem šel do lesa a porazil jsem dub," začal Honza.
"To může být pravda," řekl král.
Tak plynul čas a ten muž vystřídal nemocí, příkoří od dětí a žen, že to pomalu už k uvěření nebylo. Ovšem měl přijít majsterštyk. Zřejmě se mu zdálo, že zájem o něj opět upadá, tak se znovu vytasil se smrtelnou nemocí. No, kdo by risknul nevěřit a být nelidský na tak zkoušeného člověka? Co když to je pravda? Během tří měsíců dotyčný odjel do Izraele, kde se zázračně uzdravil, poznal lásku a oženil se s mladou kráskou. Na velmi drahou léčku si vydělal bitcoiny. Nevěříte? Ale i to by mohla být pravda… Ovšem asi se mu zdálo, že musí sáhnout ještě na vyšší úroveň výmyslů, čekal výhru?
"Když jsem vyšel, viděl jsem běžet zajíce, a ten měl na krku cedulku."
"To může být skutečná pravda."
"A na té cedulce stálo, že pásl váš táta s mým dědkem prasata." "To lžeš," rozkřikl se král a vyskočil ze židle.
"Že lžu? Tedy jste prohrál, a já dostanu peníze."
Vedle v domě, kde v Izraeli bydlel, zemřela osmdesátiletá paní a zanechala maličkého mopse, kterého nikdo tam nechtěl a měl být uspán – zeptal se mě, jestli si ho vezmu i fotku poslal. Souhlasila jsem. Koukám na foto pejska, supr fotka… co mi to jen připomíná. Následně volal, aby se ujistil, že souhlasím s částkou za všemožné poplatky a leteckou přepravu. Souhlasila jsem. Poslal další fotky mě a i do větší skupiny složené převážně z mých přátel. Koukám opět na úžasné fotky, ale co to? Vždyť na nich jsou různí psíci.
Dala jsem si práci a vyhledala je Googlem a opravdu všechny ty fotky tam byly – samozřejmě ne od Maxona, ale od různých majitelů těch vyfocených mopsů a tu jím zaslanou jako první, mám dokonce na Pinterestu „připnutou“ na nástěnce – proto mi přišla povědomá. Mops tedy neexistuje. Hraji hru dál a čekám, co z toho bude, co je záměrem? Bylo určeno datum předání štěněte. Už odlétá z Izraele, ale musí do Vídně, bylo určeno další datum a další datum a další… Volá mi, že už brzo. Je mi ze všeho trapně, snažím se mu otevřít vrátka k vycouvání – říkám, pokud chce pejska mladá paní, tak ať si ho vezme.
Nevzal hozený záchranný kruh, ale asi už mu bylo jasné, že vím, jak se věci mají. Ještě před rozhovorem rychle začal mazat fotky v naší skupině a odhlásil se z ní. Asi se snažil o stejné v poště se mnou, ale to Twitter neumožňuje. Smazal i různé příspěvky na ostatních sociálních sítích. V těch příspěvcích bylo zajímavé jedno – ony i komentáře pod nimi ukazovaly na jedno jediné konkrétní jméno. Bylo by to nezajímavé, prostě ten člověk se bavil nebo je bájně lhavý, ale je tady ještě jedna věc a tou je jeho rozhovor. Ten rozhovor je na obskurním webu, snažícím se o velký impakt, protože se jedná o web veřejnoprávního média Český rozhlas. https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/jiri-maxon-twitter-dezinformace-fake-news-foldyna-drahos-zeman_1805160600_ogo
Entita Jiří Maxon zde byla vylíčena jako dezinformátor, bezskrupulózní člověk, usvědčený lhář, který šíří nepravdy o Drahošovi (tenkrát prezidentské volby) – prostě klasický záporák a hlavně příznivec SPD. Světe div se i odpovědi byly formulovány, aby co nejvíce vytvořily negativní obraz fanouška SPD a zapadaly do jeho popisu redaktorem. Takto by je opravdový příznivec této strany neformuloval a nevypustil do světa. Proto je na místě se domnívat, že toto byla úloha tohoto profilu. Taková zvláštnost - o kauze vnučka Drahoše hovoří, že chtěl Scoop čili sólokapra – přátelé, kdo toto může napsat? Na sociálních sítích se žádní sólokapři nehoní. Na nich je vlastně i jedno, kdo co píše, kdo si pamatuje, kdo tam co dává. Lidi nevnímají autory článků, knih natož někoho, co jen něco píše na sociální síti.
Rozhovor – tedy samozřejmě písemné odpovědi na písemné otázky, je opravdu bizarní – hovoří se tam o nějakých skupinách, strukturách i o lživých e-mailech zasílaných důchodcům, aby nevolili jako prezidenta Drahoše. Zajímavé, žádný mnou oslovený důchodce takový e-mail nedostal. Jsou ve spojení pouze s rodinou a pár přáteli – získat legální cestou adresy důchodců je zhola nemožné. Jsou to ostrovy, a pokud je důchodce na Netu aktivní, je přihlášený právě na nějaké sociální síti a skutečně ho není možné ovlivnit rozesíláním nějakých politických textů. Kolika důchodcům mohl Maxon něco přeposílat?
Celý rozhovor vypadá prostě jako na objednávku, aby velmi zdiskreditoval voliče a členy SPD – ty odpovědi jsou opravdu neuvěřitelné. A samozřejmě mezi lidmi vyvolaly očekávaný ohlas hlavně na Facebooku, bohužel dnes jsou již promazané. Zajímavý je i ten fakt jak si ho redaktor pochvaluje https://www.facebook.com/newsroomct24/videos/ond%C5%99ej-golis-o-rozhovor-s/2109139032656407/
Jinak to jméno, na které poukazovaly komentáře, a vyskytlo se v příspěvcích, která Maxon opravdu rychle smazal, je Jiří Baťa bloger a Jiří Baťa umělecký kovář. A skutečně koukám na kovářův profil a to je ten člověk, co byl fyzicky přítomný na křtu mé knihy. Nebyla jsem tam sama a lidi i fotili – ano, je to on. Nechápu pánovy virtuální taškařice, nikdo se nezajímal o to kým je, nemusel lhát, mohl prostě mlčet. Navíc nikdo po něm nic nechtěl, nemusel každému něco slibovat, a pak se z toho vytáčet až mystickými historkami, proč to či ono nejde nebo to je součást jiné jeho hry?
Byli jsme pro něj pimprlata určená pro pobavení či pro manipulaci? Proč nějaký kovář z vísky má taková nutkání? Nuda? Psychická nemoc? Placený šmírák lidí? A proč takový svůj hezky rozjetý profil zaříznul neuvěřitelně hloupou kaskádou lží? Profilů pod různými jmény a nicky jistě má všude desítky, ale nejsou tak vyprofilované a známé jako byl ten Maxon. Nebo je to příklad, že žádný strom neroste do nebe a s jídlem roste chuť? Prostě měl nás za naivní blby? Otázek mnoho a odpověď jen jedna – ovšem když tak uvažuji, absolutně mě nezajímá.
Takto to je prostě jedna z šaleb a klamů virtuálního světa a i když jsme entitu Maxona viděli na živo, netušili jsme, že vidíme přímo osobně pana Baťu.
Pokud neznáte zázemí člověka - profilu , může to být kdokoli, i když se vám nějak představí. Proto je úplně jedno jestli tam někdo má nějaké reálně znějící jméno nebo ono Malý čůráček, jako ten můj známý. Svět Internetu je šalba a klam – no vždyť je to virtuální svět.
