Peoplerium

vše o lidech - fotografie i politika - autorka JITA Splítková

středa 27. června 2018

Kladivo na mozky v rukou člověka, co není v tísni



 Kdo ovlivní mozky dětí a mladých, ten má moc a zajištěnou svoji budoucnost – tak uvažují i nátlakové politické „neziskovky“. Jak se taková neziskovka pozná?


Obsah:
Tavení mozků dětí
    - Podívejte, jak jsme hodní
    - Historie učitelka
Nezisková chobotnice
    - Jak se pozná divná neziskovka?
    - Fakta o Člověku v tísni a dalších „neziskovkách“



Tavení mozků dětí

Když sem v tom věku byl, v kterémž se lidskému rozumu
rozdíl mezi dobrým a zlým ukazovati začíná, vida já rozdílné
mezi lidmi stavy, řády, povolání, práce a předsevzetí, jímiž se
zanášejí, zdála se toho nemalá býti potřeba, abych se dobře,
k kterému bych se houfu lidí připojiti a v jakých věcech
život tráviti měl, rozmyslil.
Jan Amos Komenský Labyrint světa a ráj srdce


Podívejte, jak jsme hodní

Kdo nic nezná, musí všemu věřit, říkal Jan Neruda a měl stoprocentní pravdu. Pokud si nenastudujete všemožná fakta, neosvojíte kritické myšlení a rovněž logické myšlení, může vám kde kdo cokoliv kdykoliv nabulíkovat. Z tohoto důvodu je důležité státem garantované všestranné vzdělání pro žáky základních škol – s důrazem na samostatné a kritické myšlení. Vzdělání musí být přísně apolitické a nenáboženské – do škol nepatří žádná ideologie, ale pouze fakta přírodních věd a matematiky, historie bez ideologického balastu a v rámci hesla v zdravém těle zdravý duch i sport a dále výuka češtiny plus jednoho cizího jazyka a nepolitická, nenáboženská prostě nevtíravá morální a etická výchova, ve které dítě pochopí co je úcta k životu, starým lidem, přírodě, vlasti. Později je důležité nemít profesní klapky na očích a nezapomenout přečíst si něco z jiných oborů.
Mladý člověk vybavený kvalitním vzděláním a schopný logického myšlení si pak sám objevuje svět, politiku, filosofii a třeba i udělá hodně chyb – jenže i ty ho vedou dál. Každé mládě si musí samo vše prožít, odžít a najít, aby bylo silné. Ovšem samostatné myšlení mladých, neovlivněné něčí ideologií - to je trnem v oku těm, co oni chtějí formovat děti a adolescenty k obrazu svému, aby mysleli jen jak je potřeba, četli jen to, co mají, nenáviděli jen toho, koho jim poručí a milovali rovněž jen ty jim dané k milování a obdivu a hlavně aby vzali za svoji pouze a jen jednu správnou a korektní ideologii multikulturalismu, feminismu, neomarxismu, lásku k této EU a jejímu vedení a hlavně aby neměli vlastní mozek. Výchova ovcí je ideálem nátlakových politických organizací. Všichni svorně budou obdivovat a chtít jen milovanou Evropskou unii a její zničující politiku.

Děti a mladí bez životních zkušeností jsou velmi dobrým objektem pro názorové ovlivňování, a tak vyrazil do škol Člověk v tísni – největší politická „neziskovka“ ve východní Evropě se svým mono-pohledovým programem Jeden svět a Týdny mediálního vzdělávání a se svými klanovými novináři a odborníky, kteří samozvaně za děti a mladé lidi rozhodují, co je pravda, co smí číst, a která média a lidi mají bez rozmyslu poplivat, protože jim to řekli lidi z Člověka v tísni. Samozřejmě nejsou jediná „nezisková“ organizace, co politicky agitují ve školách – další je například Nadační fond Josefa Luxe se svým programem podpory etické výchovy – který zaštiťují členové KDU-ČSL - poslanec Mihola, europoslankyně Michaela Šojdrová. Někdo může říci, že etická výchova jest kladná věc, a že sama v předchozím textu píši o nutnosti morální a etické výchovy – ano, ale netýká se to soutěže sponzorované politiky jedné strany a Evropské unie. Na základní školy a na střední prostě politika, politici ani náboženství nepatří. Ani do školek – kam zamířil Europoslanec Zdechovský – opět KDU-ČSL.
https://www.jsns.cz/projekty/medialni-vzdelavani/tydny-medialniho-vzdelavani-2018

http://www.fondlux.cz/programy/program_etv2018_zneni.html
https://twitter.com/TomZdechovskyEP/status/969256114444488704




Chybou je, že neexistuje žádný, pro všechny školy závazný, národní vzdělávací program, nejsou koncepty pro výuku, kvalitní jednotné učebnice – protože start má mít každý stejný a to vše vypracované skutečnými odborníky, kterým jde pouze o vzdělanost národa a tedy o jeho budoucnost a o rozvoj dětí. Ministerstvo školství je vždy přiťuknuto nekompetentním lidem a političky na postu ministra školství byly vždy karikaturou politika v čele tohoto ministerstva. Jejich úřadování a prosazené novely ve školství - hlavně paní Valachové, to by snad mělo být i trestné, jako sabotáž vzdělání.
V programovém vakuu bez vize pak děti podle svého učí a mozky jim masírují politické nadnárodní „neziskovky“, což je velmi nežádoucí - vzhledem k nutnosti apolitického a nenáboženského vzdělání a opravdu svobodného rozvoje dětí.
Člověk v tísni píše, že na vzdělání a osvětu za rok 2016 vynaložili 60 618 000Kč. Velmi zarážející částka a alarmující částka vynakládaná na ohýbání myšlení mladých lidí a nejen jich i učitelů a rodičů.
Pak je tu Step by Step což je taková dceřiná organizace Nadace Open Society Fund Praha- čili jak sám Pánek říká Nadace Sorose – zde http://osf.cz/wp-content/uploads/2015/08/OSF_10let.pdf

Step by Step – původní název programu je Začít spolu. Jedná se o alternativní vzdělávací
program, jehož realizaci zahájila Nadace OSF Praha v roce 1994 ve spolupráci s OSI New
York a organizací Children’s Resources International ve Washingtonu. Program vychází
z amerického programu Step by Step a je určen mateřským, základním a středním školám
a pedagogickým fakultám. http://www.zacitspolu.eu/o-nas/sbs-cr

SbS školí učitele, aby vyučovali podle jejich metod. A co tato organizace propaguje – hlavně inkluzi nebo matematickou výuku podle prof. Hejného – jejich metody jsou velmi kontroverzní až pavědecké, tvářící se jako spása pro úplně všechny děti ať jsou nadané nebo mají handicap, ale výsledkem je polovzdělanost všech dětí, potlačení nadání jedinci čili mrhání inteligencí a frustrace dětí potřebujících zvláštní péči, kteří budou mít problémy se začlenit do společnosti. Bohužel i politici - jako dřívější ministryně školství Valachová, vyslyšeli příkaz zavést inkluzi do škol, což bude mít pro naše školství nedozírné následky i pro všechny zúčastněné.
http://www.zacitspolu.eu/images/files/kompletniucitel.pdf
http://www.ceskaskola.cz/2017/03/lubos-motl-hejneho-metoda-je.html



Historie učitelka
Není to poprvé, kdy někdo jde louskat hlavy školáků a studentů, lze najít několik historických paralel aneb Historia magistra vitae.
Dělali to masivně němečtí nacisti, dělali to velmi drasticky v padesátých letech komunisti a dělali to katolíci – ti se v našich zemích vyznamenali už po roce 1620 čili po bitvě na Bílé hoře, která byla poledním pokusem o zvrácení vývoje v Čechách. Jak dopadla, to víme, zatýkalo se, konfiskoval majetek, sekaly se české hlavy, elita národa odešla do vyhnanství, nekatoličtí věřící byli popravování nebo museli přestoupit na katolictví.   
Habsburská protireformační a rekatolizační politika způsobila jazykový a kulturní úpadek českého národa – tím že vyhnala z Českých zemí velké procento nekatolické inteligence – vzdělance, umělce a hlavně, co bylo pro národ nejbolestivější – učitele – včetně Jana Amose Komenského. Nahradili je jezuité a katoličtí duchovní – jiní vyučující nepřicházeli v úvahu, takže výchova a vzdělání další generace se neslo pouze v katolickém duchu a prohabsburském. Zanikla Karlova universita – Ferdinand III. ji spojil s jezuitskou kolejí v Klementýnu a vznikla tak katolická státní vzdělávací instituce Karlo -Ferdinandova univerzita.
Na našem území působili velmi aktivně různé řády jako misionáři – hlavně jezuité. U obyvatelstva byla kontrolována účast na mších a jejich smýšlení, udávalo se o sto šest, ale v rámci výchovy jim byly dopřány i různé katolické slavnosti, kde se hrálo divadlo, hudba a byl i ohňostroj. Habsburkové i katolické církev věděli, že nejde jen vše potlačit bičem, že i ten cukr je nutný.

A k čemu vedla výchova poslušných prohabsburských katolíků? Ke konci Kališníků, Jednoty bratrské a dalších nekatolíků, ke konci jedinečného reformačního procesu v českých zemích. Nastala tvrdá rekatolizace v nejen u nás, ale i v celé Římské říši. Ve městech byla násilná, protože byl zájem ze strany císaře i církve, aby proběhla v co nejkratším čase. Ono co katolíky tak pohánělo? Nebyla to jen touha po majetku, moci, nebyl to jen strach z jiného nového a i kritického myšlení lidí, byla to i pomsta za reformaci, co u nás proběhla a odstavila je od korýtek – čili pomsta za husitství, které o sto let předběhlo evropskou reformaci. Žili zde jedineční, nadaní a myslící lidé a to se neodpouští, takovým se vládně špatně, ty je třeba zlomit a jak nejlépe? Rigidním náboženstvím vtloukaným už do malých hlaviček dětí a bláboly o skvělých Habsburcích. Co to jenom připomíná? Copak to neziskovky dětem tlučou do hlav? A kdo vlastně jsou?


Nezisková chobotnice

Na kterouž věc mnoho a často pomýšleje a s rozumem svým pilně se radě, na tom mi se ustanovovala mysl, abych sobě takový života způsob, v kterémž by co nejméně starostí a kvaltování, co nejvíc pak pohodlí, pokoje a dobré mysli bylo, oblíbil.
Jan Amos Komenský Labyrint světa a ráj srdce


Politické humanitární a lidskoprávní neziskovky jsou pro společnost jako rakovina pro tělo – pouze pojídají jednotlivé orgány, až ho úplně pozřou.

Jak se pozná divná neziskovka?
Představte si následující situaci – jste šéfové tajných služeb a potřebujete nenápadně a dokonce veřejně dostávat do míst svých zájmů své lidi. Jak to uděláte? Nabízí se jedno logické a lehké řešení – prostě založíte humanitární či lidskoprávní neziskovku anebo zaplníte svými lidmi již založenou a převezmete její vedení. Jedině tak můžete vysílat své agenty do zemí, kde máte své zájmy a chcete ovlivňovat místní obyvatelstvo. Elegantní, jednoduché a vtipné v tom, že peníze na vaše akce vám bude posílat i dobrotivý občan a samozřejmě v rámci krytí musíte občas i prokázat nějakou tu humanitární činnost - záchranu dětí v Africe, léčba smrtelných nemocí jako je třeba ebola… To samé platí pro vlády- potažmo politické strany ve vládě – jak elegantně ovlivnit národ? Jak si vychovat své voliče? Jak si hlídat své zájmy doma i v cizině? Nu, prostřednictvím humanitární či lidskoprávní neziskovky.
Jak poznáte takovou neziskovku, která kryje zájmy politiků, tajné služby či dokonce už to není ani na oko neziskovka, ale drze veřejně prezentovaná skvěle organizovaná nadnárodní politická organizace? Vyměňte si na chvíli pozice s tajnými a sledujte je vy.
Sledujte, kdo je financuje, peníze a jejich množství prozradí leccos. Zjistěte si, kolik miliónů jim dává stát, kolik cizí mocnosti, kolik jiné podivné neziskovky.
Sledujte, kam jezdí, a uvědomte si, kam by měli jezdit se svojí pomocí a nejezdí tam.
Podívejte se, co mají ty země, kam jezdí za bohatství a co mají ty země, kam nejezdí, ač by měli.
Sledujte jejich politické aktivity, a koho preferují.
Sledujte, kdo je jejich VIP člen a kdo předseda a kdo je ve správní radě. Podívejte se kdo je kdo a na jejich vztahy s dalšími mocnými a médii a neziskovkami.
Opravdu pečlivě sledujte jejich činnost třeba i na sociálních sítích a nenechte se ukolébat srdceryvnými PR články o tom, jak jsou summum bonum čili nejvyšší dobro.
V neposlední řadě sledujte do jakých oblastí celé společnosti neziskovka zasahuje – pokud svým dobrem obhospodařuje skoro všechny oblasti lidské společnosti – a angažuje se nejen v cizině, ale i doma – od umění až po výuku a media, od školek až po vysoké školy, od pomoci chudým dětem s doučováním až po pomoc s manželskými problémy, daněmi, dále „pomáhá“ na školách dětem i dospělým se správnými názory, vytváří ten jediný jakoby pravdivý pohled na historii, a také záměrně definuje pomyslného nepřítele a pořádá ony pětiminutovky nenávisti vůči němu a falešně definuje přítele. Snaží se pod rouškou dobra o cenzuru a kriminalizaci jiných názorů… tak je jasné, že to není jen neziskovka, je to nadnárodní politická nátlaková organizace – až sekta, která se prorůstá státem a může připravovat - jak se říká – půdu pro evoluční převzetí moci, svými pravými vlastníky a nastolení diktatury. Ano, za maskami dobrodějů se vždy skrývali jak diktátoři, tak sadisté a svět jim to nikdy neprohlédl a ti co prohlédli, ti prostě zmizeli bradou vzhůru pod zemí. A vždy na to jdou stejně – tváří se jako dobro pro celé lidstvo, snaží se ovlivnit mládež a ovládat nějak handicapované lidi, kteří pro ně z lásky a dobrovolně budou dělat špinavou práci.
Nakonec – hlavně neposílejte peníze humanitárním a lidskoprávním neziskovkám – pomáhejte přímo lidem, psům, kočkám, přírodě… ti to potřebují, politické strany, tajné služby a lidé bažící po převzetí moci, mají peněz dost.
https://zpravy.idnes.cz/lekari-bez-hranic-afrika-leky-charita-neziskova-organizace-pa4-/zahranicni.aspx?c=A180621_101052_zahranicni_linv


Fakta o Člověku v tísni a dalších „neziskovkách“
Vraťme se k Člověku v tísni, který vstupuje do škol a nahrazuje veřejnou výuku tou svojí, za 60 618 000Kč a stát nečině přihlíží, ba je i financuje. Podle všech znaků se jedná o nadnárodní politickou nátlakovou organizaci – ovšem vedení se jeví jako místní klan. O čistou humanitární organizaci se v žádném případě nejedná už ze samotné definice humanitární a rozvojové pomoci a ani nesplňuje čtyři základní principy, jimiž se řídí humanitární intervence  - viz :
Humanitární pomoc je pomoc poskytovaná typicky v důsledku humanitárních krizí. Reaguje na momentální nerovnováhu v oblasti základních potřeb pro život a je poskytována jen po dobu, kdy je daná země či oblast neschopná fungovat samostatně. Typickým příkladem jsou přírodní katastrofy (povodně, požáry, zemětřesení,...) a válečné konflikty. https://cs.wikipedia.org/wiki/Humanit%C3%A1rn%C3%AD_pomoc
https://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/humanitarni_pomoc/prirucka_WFP_pro_nevladni_organizace/zakladni_prehled_humanitarni_pomoci.html
·        lidskost: zásadním cílem HP je záchrana životů a snížení utrpení lidí;
·        nestrannost: HP se poskytuje výhradně na základě identifikovaných potřeb, bez rozlišování mezi příjemci podle jiných kritérií;
·        neutralita: v ozbrojených či jiných konfliktech se pomoc nepřiklání k žádné ze sporných stran;
·        nezávislost: cíle pomoci nejsou pod vlivem politických, ekonomických ani jiných zájmů dárce ani příjemce.


Nadnárodnost dokazují finanční toky:


V roce 2016 Člověk v tísni obdržel peníze od těchto subjektů:
Zahraniční státní rozpočty 618.601.000,
EU - Evropská komise a delegace EU 523.252.000 Kč,
Agentury OSN 171.964.000 Kč,
Státní rozpočet 146.940.000 Kč,
dary 104.748.000 Kč,
nadace a nevládní organizace 74.457.000 Kč,
místní rozpočty 44.623.000 Kč,
Operační programy 23.859.000 Kč.
Americká organizace National Endowment for Democracy (NED) 19 216 000Kč
Charles Stewart Mott Foundation 21 251 000Kč
Tato organizace mimo USA poskytuje peníze ve velmi omezené míře https://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Stewart_Mott_Foundation
A jak si korporace Mott prostřednictvím svých neziskovek zajišťují vliv v jiných firmách https://www.nytimes.com/2008/05/29/business/29sugarside.html?_r=0

Dárce mnoha milionů si je investuje s určitým cílem a málokdy dárce za svůj dar nic nečeká.


Že se jedná o politickou organizaci, je dokázáno jejími aktivitami.
Člověk v tísni je politickou a ve své podstatě i nátlakovou organizací – toto je jasné už z jejich výročních zpráv stačí si dát práci a pročíst si aspoň tu za rok 2016 https://www.clovekvtisni.cz/media/publications/757/file/1498836816-cvt-vz2016-navigace-lg-3.pdf




Žádná opravdu humanitární organizace se ve své domovské ani v jiných zemích, neúčastní na politickém dění a na jeho ovlivňování.  Jejich aktivity například v Bělorusku, na Ukrajině i Kubě a v dalších zemích jsou ryze politické  – zde přímo jimi dané důkazy pro Kubu:
https://ona.idnes.cz/jak-se-stat-tajnou-agentkou-pres-inzerat-jako-pavla-holcova-p4n-/spolecnost.aspx?c=A080820_103205_ona_ony_jup

V roce 2006 organizace začala podporovat projekt na podporu hnutí Kubánských nezávislých knihoven. Uspořádala několik bytových seminářů na Kubě a zprostředkovala důležité kontakty pro kubánské disidenty. Je členem Europe –Cuba NGO Network, což je síť neziskových organizací zaměřených na Kubu. Začala vydávat anglicko-španělský bulletin Cuba Europe Dialogues. http://cubalog.eu/
 citace z  https://is.muni.cz/th/v196o/Koprova_magisterska_prace.pdf

https://www.clovekvtisni.cz/co-delame/lidska-prava-ve-svete/prima-pomoc-politicky-perzekvovanym/svobodne-cestovani-po-kubansku-147gp

Pro Venezuelu také nemají žádnou humanitární pomoc - cituji:
Prostor, v němž může občanská společnost ve Venezuele provozovat své aktivity, se neustále zužuje. Člověk v tísni bude i v této kritické situaci podporovat místní iniciativy a organizace…
https://www.hedvabnastezka.cz/zeme/amerika/venezuela/32974-venezuele-hrozi-stupnovani-nasili-lidem-chybi-zakladni-potraviny-i-leky-protesty-proti-neunosne-situaci-jsou-brutalne-potlacovany/




Dále žádné humanitární organizace nedistribuují a nepodporují tvorbu dokumentárních filmů natož politicky čistě jednostranně zaměřených, bez vyjádření druhé strany. Jejich úlohou není měnit svět, ale pomáhat pouze humanitárně a rovněž úlohou humanitární organizace není vydávání propagačních politických materiálů – například příručky pro novináře, jak mají psát o nějakém tématu.
Promítáme filmy, které mění svět
Příběhy skutečných lidí vzbuzují u mnohých festivalových diváků a divaček touhu poskytnout
pomoc či vyjádřit podporu. Proto se Jeden svět zaměřil na tzv. filmy se sociálním dopadem.
Jejich příručka pro novináře –  Jak psát o migraci. https://www.clovekvtisni.cz/media/publications/674/file/1482421626-prirucka-mlg-5.pdf

Humanitární organizace nepůsobí na státních školách – nepořádají pro učitele kurzy a pro děti volby nanečisto – viz citace z https://www.clovekvtisni.cz/media/publications/757/file/1498836816-cvt-vz2016-navigace-lg-3.pdf

Na našich kurzech získávají pedagogové dovednosti a kompetence potřebné k úspěšnému zvládání společného vzdělávání v praxi. Kurzy se zaměřují na práci s emocemi, na principy respektující, nezraňující a partnerské komunikace. Učíme je pracovat s různorodým kolektivem žáků…

ZAHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE A ANALÝZA VZDĚLÁVACÍ POLITIKY
V rámci projektu Global Schools vznikla Analýza vzdělávací politiky České republiky ve vztahu k výchově ke globálnímu občanství a základnímu vzdělávání

Novinkou roku 2016 je soutěž Hledá se LEADr. V ní chceme aktivní mladé lidi motivovat, aby v budoucnu vstoupili do místní politiky.

Na podzim jsme už pošesté pořádali studentské volby. Před řádnými volbami do krajských zastupitelstev tak volili středoškoláci „nanečisto“ politické strany, hnutí a koalice, které kandidovaly v jejich kraji. Svůj hlas odevzdalo 31 867 studentů z 254 škol.
Pro vyučující jsme připravili metodické materiály a dokumentární filmy s tématem voleb, které mohli využít ve výuce


Je politickou nátlakovou organizací zřejmě spolupracující, jak s naší vládou, tak s vedením EU a úředníky v USA a různými lobbystickými subjekty jako Open society Sorose.
https://legacy.blisty.cz/art/45794.html
https://legacy.blisty.cz/art/15651.html
https://legacy.blisty.cz/art/11987.html

Zaměstnanci a milci
Zaměstnanci mají mnohdy naivně levicové spíš neomarxistické smýšlení ovšem jako celá organizace se zálibou v názorovém totalitářství a denunciaci a ostrakizaci názorových oponentů. Že se jedná i o místní klan, dokazují například propojení VIP pracovníků Člověka v tísni s jejich novináři
https://www.jsns.cz/projekty/medialni-vzdelavani/tydny-medialniho-vzdelavani-2018/novinari-a-medialni-odbornici

Kristýna Taberyová předsedkyně správní rady Člověka v tísni, je poradkyní generálního ředitele České televize a spolupracuje s Nadačním fondem Josefa Luxe. Matka Erika Taberyho, pro ČvT přednášejícího novináře, který byl člen správní rady Sorosovy Nadace Open Society Fund Praha.
https://rejstrik.penize.cz/25755277-clovek-v-tisni-o-p-s
http://www.fondlux.cz/programy/ca2007_cely_clanek.html
https://rejstrik.penize.cz/47611804-nadace-open-society-fund-praha

Šimon Pánek – ředitel Člověka v tísni
https://rejstrik.penize.cz/25755277-clovek-v-tisni-o-p-s
https://rejstrik.penize.cz/simon-panek
Open society fund Praha – Sorosova nadace a Šimon Pánek byl předsedou její správní rady 1999 -2006

http://osf.cz/wp-content/uploads/2015/03/OSF_VZ_2005.pdf
https://www.facebook.com/zpravy3/videos/1839706536326728/
https://rejstrik.penize.cz/47611804-nadace-open-society-fund-praha
http://www.nasipolitici.cz/cs/regionalni-projekty/i30-osf-fond-otakara-motejla-nejvetsi-cesky-fond-proti-korupci

Ing. Jan Kamenický finanční ředitel Člověka v Tísnispolupracuje s vládou a Nadací rozvoje občanské společnosti.
https://www.nros.cz/people/ing-jan-kamenicky/
http://slideplayer.cz/slide/1895860/
http://www.annojck.cz/anno/prihlaska-anno-jck/prezentace-jan-kamenicky-clen-rady-vlady-pro-nno-a-financni-reditel-clovek-v-tisni
http://psych.upol.cz/clovek-v-tisni-o-p-s/

NROS financována i Sorosem – zmínka v knize:
Koncept občanské společnosti: Nepřítel svobodného občana?
Od autorů: Ladislav Jakl, Miroslav Novák, Michal Semín, Vladimír Železný, Václav Klaus, Hynek Fajmon, Jefim Fištejn, Miroslav Ševčík, a kol.
https://books.google.cz/books?id=RZblBgAAQBAJ&pg=PT36&lpg=PT36&dq=Nadace+Rozvoje+Ob%C4%8Dansk%C3%A9+Spole%C4%8Dnosti+soros&source=bl&ots=GDCTGhkGZM&sig=DDhhJtJ1G51widmJc917o_tfx_4&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwjxtaTMo-XbAhUGb1AKHUL8BzAQ6AEIQjAC#v=onepage&q=Nadace%20Rozvoje%20Ob%C4%8Dansk%C3%A9%20Spole%C4%8Dnosti%20soros&f=false
Zmínka v článku https://www.respekt.cz/tydenik/1999/51/priloha-vychazi-za-laskave-podpory-nros-a-open-society-fund-praha







Politické mono-pohledy ČvT na svět
 - Jsou pouze pro EU
https://www.clovekvtisni.cz/co-delame/lidska-prava-ve-svete/festival-jeden-svet-zacina-v-bruselu-v-sidle-evropske-unie-otevre-zasadni-lidskopravni-temata-5016gp
 - je součástí EU klanu a penězotoku
https://www.clovekvtisni.cz/co-delame/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/iniciativa-eu-aid-volunteers-4137gp

V roce 1995 pomoc jen zemím kde je Islám https://www.clovekvtisni.cz/media/publications/742/file/vyrocni-zprava-1995.pdf


pondělí 4. června 2018

Tragikomický hrdina Babčenko.




Arkadij Babčenko – jméno vysloužilého vojáka, o kterém se budou točit hořké komedie, jako o tom co z mrtvých vstal. Ano, je to tak ačkoliv Babčenko vykazuje všechny znaky narušení psychiky svým divadelním představením, pod režií tajných služeb i Ukrajiny, se zapisuje do fronty tragických postav.


Co je za jeho falešnou vraždou, se můžeme jen dohadovat. Jaká hra tajných služeb? Chtěl Babčenko v klidu dožít někde v Americe, živý, ale mrtvý pro celý svět? Něco se pokazilo a on musel vstát z mrtvých nebo bylo divadelní představení právě takto zamýšlené? To ví inscenátoři, myslím, že ani falešně zavražděný o tom nemá potuchy. A kdo je vlastně hlavní hrdina?






Začalo to Čečnou

V roce 1995 byl v osmnácti letech povolán na povinnou vojenskou službu a rovnou na Severní Kavkaz. Byl přidělen ke spojovací jednotce. Účastnil se v prvních bojích v Čečně. Tato první čečenská válka byla drsná. Čečenci Rusy nenávidí, už od dob carského Ruska a ve  II. světové válce  byli spojenci Hitlera. Muhamedáni  bojují nelítostně, zákeřně a s ruskými zajatci zacházejí nelidsky.

Každý den tam někdo byl zabit, každý den slyšeli, co se stalo hrůzného, na mladého muže, ne vycvičeného vojáka z povolání, to mělo devastující vliv, ačkoliv nebyl jako spojař v žádné první linii ani bitvě, ale bez předchozího profi vojenského drilu psychika nevydrží.

V roce 1997 byl z armády propuštěn. Vrátil se dostudovat právní fakultu a v roce 1999 se stává bakalářem v oboru mezinárodní právo.

Když v roce 1999 byla zahájena protiteroristická druhá čečenská válka v Ičkerii dobrovolně se upsal Ruské armádě a teď už dvaadvacetiletý muž opět nastupuje jako spojař, později přešel k pěchotě. Na vojně neprojevoval nijakou iniciativu ani hrdinství, díky tomu boje přečkal bez zranění. Zdá se poněkud nepochopitelné, proč se vrací do hrůz války, protože ta druhá byla snad ještě děsivější.

V roce 2000 opouští armádu jako staršina a stává se vojenským korespondentem. Válka ho přitahuje, neví, co jiného by se svým životem měl udělat. Píše, pak od toho uteče a několik let taxikaří, znovu se vrací do novin a je to hned Novaja Gazeta. Odsud je brzo vyhozen pro zanedbání povinností. V roce 2008 je válečný korespondent v Jižní Osetii. V roce 2013 je vyhoštěn z Turecka, že zde natáčel bez povolení…

To vše svědčí, že Babčenko trpí posttraumatickou stresovou poruchu (posttraumatic stress disorder - PTSD). Válečné zážitky, zabíjení, zranění kolegů i vlastní, to vše neumožňuje těmto lidem včlenit se zpátky do mírové společnosti a přináší jim noční můry.

Američtí veteráni z vietnamské války ještě dnes, desítky let po návratu domů, trpí posttraumatickým stresem a jinými syndromy, které je vyřazují ze života - podle statistik PTSD se projevuje u 830 tisíc veteránů.

U těchto lidí dochází k náhlým výbuchům hněvu doprovázených i brutalitou, k alkoholismu, zvýšené kriminální činnosti nebo naopak se uchylují do svých vnitřních světů a stávají se workaholiky, což aspoň není společnosti nebezpečné. Všechno toto jejich chování -mentální poruchy, směřuje k jedinému, k utlumení hrůzných válečných vzpomínek.

 Babčenko se z toho všeho chce vypsat – píše články, beletristické knihy – vše o životě vojáků bojujících v Čečně o sobě ve válce. Podle všeho má i určité výčitky, že nebojoval, jak by měl, a že on přežil a kamarádi ne.

Bylo trestuhodné do války s Čečenci nasadit tak mladé kluky. Do takových bojů se nasazují profesionální starší vojáci a opravdu skvěle vycvičení. Zlomený, vykolejený Babčenko se jak se říká, hledá a nikdo z armády se o tyto kluky nestará. Posloužili, odešli, jsou zapomenuti. Bohužel, takto se armády chovají k vysloužilcům všude na světě. Začíná se hněvat na ty, co mu tenhle zážitek vnutili. Co mu vzali minulost i budoucnost – jak sám píše. Nenávist obrací proti Rusku a vládě. Do tohoto zapadají jeho veřejné nechutné výroky o smrti Alexandrovců, kritika všech akcí Ruska, nenávist ke všemu, co mu zkazilo život. Neustále ho přitahuje Ukrajina, už v roce 2004 s budoucí manželkou se účastní místních nepokojů, samozřejmě na straně Ukrajinců. Veřejné křičí o své loajalitě k nim a nenávisti k Rusku, je tak skvělým soustem pro tajné služby a Porošenka  – ukazuje se s ním, fotí se, usmívá se na něj. Je to jeho maskot. Nebýt Babčenko Rus nenávidící Rusko, všechny dveře by měl zavřené. Takto se opička hodí. Pomohly by mu ne hodiny u Porošenka, ale u odborníka. Je to zneužitý nemocný člověk a vlatně je zneužitá i jeho nenávist.





 Američtí veteráni nejen z Iráku, Afganistánu, ale ještě z vietnamské války dodnes trpí posttraumatickým stresem a jinými syndromy, které jim neumožňují zapojit se do normálního života. Podle zpráv, které občas pronikají na veřejnost, byla tehdejší válka dlouhodobou krutou událostí. Používání napalmu proti civilistům a hromadné vraždy jako ve vesnici My Lai zanechaly na mnoha veteránech trvalé psychologické následky.

Tyto mentální poruchy se nyní snaží léčit psycholog Dr. David Ready ve Zdravotním středisku pro veterány v Atlantě (Georgie). Používá k tomu program "Virtual Vietnam", který byl vyvinut na univerzitě Georgia Tech and Emory University. 

 Babčenko se v tom plácá sám. Přitom jeho beletristické texty psané podle svých zážitků, jsou dobré a čtivé, kdyby se věnovat psaní a stát si víc všímal kluků, co nebyli vojáky, ale byli nasazeni ve válce. Kdo ví, mohl teď třeba podpisovat bestsellery a ne chtít za rozhovor padesát tisíc dolarů. http://magazines.russ.ru/novyi_mi/2006/9/ba7.html





Asi nejlepší jeho práce je povídka Argun. V ní vyjádřil všechny pocity beznaděje a je tam jasně zobrazený důvod jeho vzteku a nenávisti. Tato ukázka, kterou jsem přeložila, je myslím dostatečná:



…Nemáme věk. Nemáme minulost, domov, život a touhy, duši, strach a naději. Nemáme se kam vrátit, protože naše minulost zůstala někde daleko za plotem této továrny a už není naše. Náš minulý život vnímáme, jako by to byl pouhý film, jehož jsi hlavním hrdinou, ale už necítíš, že by to byly tvé prožitky. Tyto odosobněné částečky vzpomínek nevyvolávají touhu, ale jen depresivní melancholii. Není možné se vrátit.

Nemáme budoucnost. Nic nás čeká v životě, ke kterému se tak upínáme, a to je další zrada vůči nám, osmnáctiletým veteránům, z nichž mnozí jsou už šediví.

Nemáme frontové bratrství. Remarque lhal. Teď se navzájem zahřejeme teplem našich těl, ale každý z nás je tu sám za sebe. Všechno, co nás spojuje, je jen válka. Vraždy lidí a smrt kamarádů. V budoucnu se už nebudeme chtít nikdy vidět. To už víme. Je těžké setkat se s člověkem, který vás znal, když jste byl zvíře. Smát se na něj a poklepávat mu na ramena. Nemilujeme se. Slova láska, náklonnost nejsou z tohoto našeho světa. To co cítíme jeden k druhému, je něco víc než láska, nelze to popsat. V ruštině neexistují taková slova, která by mohla vyjádřit propojení živých bytostí, které ví, že umírají - tento pocit může být pouze tady. Nepatří tam, jako zde není místo pro lásku. Nemáme žádnou budoucnost.

A přesto není mi nikdo bližší než ty čtyři bídné kusy života v pěchotních bundách pod obrovskou černou oblohou ...

Nikdo z nás neřekne slovo, ale zažíváme stejné: ... máme ten zvláštní pocit, který zná každý voják ... slova zde nejsou potřeba.

Nemyslíme na nic. Prostě sedíme.

Náš svět je válka. Náš život je smrt. Naše touhy a sny jsou mrtvé – je nám osumnáct, ale nechceme nic od života. Jsme mladí?

http://magazines.russ.ru/novyi_mi/2006/9/ba7.html



Argun je město a oblast v Čečensku


pátek 11. května 2018

Svět knihy a pohádkový svět Petry Vernerové



Malá fotoreportáž ze Světa knihy a autogramiády Petry Vernerové.
Dobrá zpráva pro píšící - lidé čtou a k mému překvapení i chodí na knižní akce i v pátek ráno - zde důkaz.















 a už se dostáváme k Petřině autogramiádě






 







přišlo gratulantů














sobota 3. března 2018

Něco tady smrdí




Vražda dvou lidí. Dvou mladých lidí, kteří se měli za asi dva měsíce brát. Koho by to nechytlo za srdce. Komu by ho nesevřel smutek jako ledová pěst. Ano, je mi velmi líto mladých životů. Ovšem, když nastupují city, občas logika ustupuje.



Podívejme se tedy – pro někoho možná až kacířsky na vraždu mladého páru Jána Kuciáka a Martiny Kušnírové. Podle hlásných trub médií sympatizujících se slovenským prezidentem Kiskou, to byla objednaná vražda hrdinného novináře odkrývajícího veškeré zlo a mafie na Slovensku. Objednavatelem byla italská mafie – asi Ndrangheta z Kalábrie anebo Ficov gang. Uf. Ano uf.




Zopakujme si informace, co jsou dostupné




Takže vražda se stala mezi 22.2. - 25.2. 2018 – nikde není upřesňující informace. Těla se našla v noci z neděle na pondělí, ale jelikož se dcera matce měla ozvat a neozvala ve čtvrtek večer -22.2. má se za to, že toho večera byli zastřeleni. Mladá žena v kuchyni jednou střelou zblízka do obličeje, muž jednou střelou do hrudi v chodbičce u obýváku a garáže o patro níže. Někde se objevily zvěsti, že vedle jeho těla byla položená nábojnice – velmi teatrální až filmové.



Žena snad měla být zastřelena za stolem, u kterého popíjeli kávu – zřejmě s vrahem. Na stole se našly tři hrnky obsahující zbytky nápoje.



Masivní vrata na pozemek ani vchodové dveře nebyly násilně otevřeny. Žádné okno nebylo rozbité. V domě nebyl nepořádek, nebylo nic ukradeno. Zůstaly tam všechny počítače, mobily, prostě úplně vše. Tím odpadá verze loupežného přepadení. Pokud tedy tam neměli něco velmi cenného, o čem nikdo nevěděl. Mohla archeoložka něco najít?

Vesnice - Veľka Mač v okrese Galanta, kde bydleli, má kamerový systém.

Tyto indicie svědčí o tom, že dvojice svého vraha (vrahy?) znala, pustila jej dovnitř a nečekala od něj nějaké zlo. Vše se odehrálo rychle a neočekávaně, nestihli se bránit, utíkat. Mohli být také omámení, a když sedativa začala účinkovat, zastřeleni, ale to je opravdu velká spekulace. Je zde i varianta vražda a sebevražda, společná sebevražda – ta je snad vyloučena.


Dobře víme, že u vraždy někdy záleží na každé hodině náskoku vraha. Proč mrtvé našli až za tolik dní? Měli jet na nějaký náboženský třídenní seminář. Měl vrah o tom informaci a věděl, že se po dvojici nikdo nebude tři dny shánět? Byl to někdo z tohoto náboženského okruhu? Ovšem přeci jen celkem zarážející je fakt - jestliže se nikdo z nich matkám neozýval, nebrali telefon, a pak byl jejich mobil dokonce nedostupný – proč za nimi hned někdo z rodin nezajel? Proč tam vůbec nikdo z rodiny nezajel a poslali tam policii? Věděli, co najde? Vražda a sebevražda s uklizenou zbraní a dopisem?


Noviny skoro ihned, jak se dozvěděly o tragédii, měly jasno – objednaná vražda od italské mafie – novinář psal o jejich kšeftech s eurodotacemi nebo podnikatelsko-vládní mafie, třeba takový Marián Kočner, kterého machinace mladík popisoval. Je to možné?


Takže dalšími fakty v této tragédii jsou osoby zastřelených – čili možné motivy pro jejich vraždu.



Martina Kušnírová na Slovensku působící archeoložka, nekonfliktní mladá žena, připravující si do posledního detailu svoji květnovou svatbu. Ján Kuciák – začínající novinář pracující v Aktuálně.sk a spolupracující s Open SocietyFoundations George Sorose, kde i přednášel. Na článcích i tom posledním spolupracoval i s nyní policejně chráněnou Pavlou Holcovou - České centrum pro investigativní žurnalistiku a dříve působila v Člověk v tísni.



Kuciák je líčen jako špičkový investigativní novinář. Po přečtení jeho investigativních článků i toho posledního, kvůli kterému měl být zastřelen musím k velké lítosti napsat, že články jsou velmi slabé i onen inkriminovaný - žádná fakta, jen ničím nedoložený nudný a zdlouhavý, nepřehledný text, co by mafii jen rozesmál... nic, co by se tak nějak nevědělo... nic, co by nezískal jako informace z Internetu a možná malé detaily od spřátelených policistů. A to na tom vlastně děla s Holcovou. Za takovéto články se nezabíjí. Když tak jen se žaluje u soudu pro pomluvu nebo utrhání na cti.



Mafie je pragmatická, nejdříve uplácí, a když zabíjí, tak nezabíjí tiše, ale s pompou a halasem a také cíleně. Málokdy se stane, že pokud zabíjí mafie, tak by její zabiják musel likvidovat svědka – zde snoubenku. Odstřel nepohodlného probíhá na ulici nebo před domem, ale dost často použijí bombu v autu. Prostě nikdo nesmí pochybovat, kdo vraždil.



Co teorie nájemného vraha? Mohl to být nájemný vrah a přitom člověk, kterého znali? Nájemní vrazi neznají své oběti a navíc zastřelení ženy z bezprostřední blízkosti svědčí o něčem osobním – jedna rychlá rána mezi oči. Je to děsivé asi si ani nic nestačila uvědomit. Nebyla nakonec ona mladá žena zamýšlenou a hlavní obětí vraha? Blížící se svatba mohla zaktivovat vášně – tajný ctitel její nebo jejího partnera. Náboženský fanatik? Někým vhodně nasměrovaný fanatik? Proč by to nebylo možné?



Co ten Marián Kočner? Nu, ten by tím asi nic nezískal, je moc na očích. Ten by si když tak s pomstou nějaký rok počkal.



Osobně mě zaráží pár věcí – ta až intimní vzdálenost vraha od ženské oběti a podivné chování její matky. Její rozsáhlá a až místy neuvěřitelná komunikace s médii a obvinění vlády.



Například matka popisuje, jak vznikly tři hrnky, že dva byly dcery – jak to ví, když ten večer s dcerou nemluvila - a to by ji do telefonu říkala o hrnku? https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/464965-ranu-do-cela-prede-mnou-patologove-zamaskovali-rika-matka-novinarovy-zastrelene-snoubenky.html



Ovšem tady na videu kategoricky hrnky popírá i to, že by se pár hádal – to tam zazní v úvodu a nelogicky a nelze to přejít tím, že žena je v traumatu ze ztráty dcery a pod sedativy – jenže o politice hovoří nekompromisně, jak podle knihy.



https://www.noviny.sk/krimi/312676-mama-martiny-ziadam-aby-to-nevysetrovala-nasa-policia



Dále nelze přehlídnout další poněkud trapné povídání matky zavražděné - „Je to něco hrozného. Ten pocit... Zničené dítě. Vrhla jsem se na ni, hladila jsem ji po tváři, po těle. Ještě teď mám ruce od krve. Říkali mi, abych se šla umýt. Ne, budu mít alespoň pár hodin na sobě její krev,“ https://www.expres.cz/jan-kuciak-vrazda-novinare-italska-mafie-ndrangheta-martina-kusnirova-1z1-/zpravy.aspx?c=A180301_174905_dx-zpravy_stes Jaká krev? Soudní patolog musí mrtvolu vždy omýt, aby viděl zranění na kůži a po tolika dnech tekoucí krev? Zdá se mi to velmi teatrální a nechutné i neuctivé k mrtvé. Proč toto média dopouští? Tady se vkrádají i pochybnosti, proč zdrcená matka a i bratři exhibují v médiích i bulvárních a všude hovoří i o politických tématech? – přesně tak se dělo i v případě v loňském roce zavražděné novinářky s přívlastkem investigativní Daphne Caruanové Galizio a politická linie se nepotvrdila. Jen došlo k nákupu bank, které ona zdiskreditovala. A stále běží několik soudních sporů, kde novinářku postižení, žalují – opět se nepotvrdila její vlastně ničím nepodložená tvrzení.



Vše je tak divné, nelogické a vyvolávající otázky. A rodiče zavražděného mlčí.



Proč nebyl mladý pár vlastně pochován bok po boku? A proč ihned ty pochody proti vládě a žádné čekání na šetření třeba mezinárodního kriminalistického týmu? Kdo vlastně ty pochody svolává? Nechutné zneužití tak velké lidské tragédie. Něco tady smrdí





pondělí 27. listopadu 2017